Podělím se s vámi o náš příběh.
audio verzi tohoto článku najdete v podcastu na Spotify nebo na YouTube
Moje 11 letá dcera Emma má diagnostikovanou epilepsii. Je nucena brát každý den léky, každopádně žije vcelku běžný život bez omezení.
Ovšem její nitro je velmi křehké. Je to obrovsky vnímavá bytost. Citlivá. S dary, které jsou většině lidí skryty. Z čehož vyplývá, že si mnohdy sama se sebou neví rady. Uvědomuje si svoji odlišnost a dlouho mi trvalo, než jsem ji ubezpečila v tom, že není divná, jen jiná, jedinečná, a je to tak v pořádku.
A já si někdy nevím rady s ní. Je to moje velká učitelka, a díky ní poznávám život úplně z jiných úhlů pohledu. Jsem za to vděčná. Protože díky ní měním i sama sebe.
Na jaře 2021 zemřela její babička, moje máma. Přesto, že ví, že smrtí nic nekončí, tato situace ji velmi zasáhla. Asi po půl roce se u ní začaly projevovat velké strachy. Strach ze smrti, strach z opuštění. Mnohdy za mnou přišla a jen plakala a plakala. Neschopná slova a vysvětlení.
Nejdříve jsem nevěděla, co se s ní děje. Možná hrají roli hormony, říkala jsem si, přeci jen jí bylo už 10 let. Měla jsem tendenci to řešit. Jenže po pár dnech jsem si uvědomila, že potřebuje jen otevřenou náruč a pochopení. Že povídat si o tom budeme moct až později. A tak plynuly týdny. Situace se zlepšovala. A tak jsem si s ní o všem začala povídat.
Začala jsem zjišťovat, že strach u ní číhá téměř na každém kroku.
To jsem věděla, jenže se to abnormálně stupňovalo. A již zmíněný strach ze smrti, z opuštění.
Nemohla jsem se od ní téměř hnout. Nechtěla jít ke svému tátovi. Nechtěla být beze mě, kde opět zvítězil strach, že by o mě mohla přijít (tak jako přišla o svoji babičku).
Několik měsíců, kdy jsem si já musela zvědomit svoje strachy a naložit s nimi. Strach, který jsem o Emmču měla, když byla malá. Kdy jsme spolu několikrát jely záchrankou. Kdy jsme spolu trávily mnoho dní v nemocnici vyšetřováním a zjišťováním, co jí je. Měla jsem velký strach. Strach o jedinou svoji dceru. Strach o její život.
Každý den jsem trávila čas sama se sebou a praktikovala metody pro udržení si vnitřního klidu.
Byla to pro mě velká škola života.
V květnu 2022 jsem se rozhodla, že se těm strachům postavíme čelem. Koupila jsem leteckou dovolenou.
Protože vždy máme volbu. Rozhodnutí je jenom na nás. Měla jsem volbu – nechat strachy nad námi zvítězit nebo se jim postavit čelem. A ano, udělala jsem rozhodnutí i za svoji dceru.
Každopádně jsem to svojí dceři zkomunikovala. Řekla jsem jí o svém rozhodnutí a také jsem ji vysvětlila, proč jsem se tak rozhodla.
Teď byla volba na ní.
Nyní ona stála před rozhodnutím – postavit se čelem svým strachům nebo zůstat 2 týdny bez nás (mě a mojí mladší dcery) v ČR, u táty nebo dědy.
Rozhodla se se svým strachům postavit. Sice se strachem v očích, ale rozhodla se. Vždy jsem byla po jejím boku. Vždy jsem jí podala pomocnou ruku. Podpořila ji, povzbudila.
Společně jsme absolvovaly letecký simulátor v Brně. Vyzkoušela si pilotovat letadlo. Jezdily jsme do Brna do Olympie a pozvolna, nenásilně jsme kroužily kolem eskalátorů. Pravidelně jsem jí dávala Bars a několikrát jsme byly u kamarádky na kraniosakrální terapii. A o všem jsme si povídaly. Hodně o tom, jaké myšlenky živí její strach. A že může ovládat svoji mysl.
Byl tu konec července a náš odlet do Bulharska.
Věděla jsem, že nejzásadnější bude můj postoj a moje naladění. Pokud já budu ve svém středu a klidu, vše zvládneme.
Na fotce jsou moje holky na letišti v Burgasu. Takže ano, odletěly jsme na 14 denní dovolenou k moři a zase jsme přiletěly zpátky.
Let nebyla procházka růžovou zahradou.
Strach se přihlásil o slovo při startu. Můj vnitřní klid, držení dceru za ruku a ujišťování, že vše je v pořádku, zafungovalo. Jakmile jsme byly v oblacích a letadlo se vyrovnalo do vodorovné polohy, nasadila si sluchátka do uší a poslouchala svoji oblíbenou hudbu.
Strach se opět přihlásit ke slovu při sestupování dolů a chystání se na přistání. Největší problém bylo ztlumení světel a její pocit nejistoty. Mluvila jsem na ni, držela za ruku a byla jsem ve svém vnitřním pevném postoji, že to v klidu zvládneme.
Po přistání v Burgasu prohlásila, že už NIKDY nesedne do letadla.
Po 14 denní dovolené jsme opět letěly domů. Strach nezmizel. Co se však událo bylo, že si Emma zvědomila: za prvé, že když to zvládla jednou, zvládne to zase a za druhé, že se nic nestalo (letadlo nespadlo,…). Zpáteční let byl v daleko větším klidu a pohodě. Dokonce i požádala Aničku, že se chce podívat z okýnka na mraky.
Po této dovolené, při návštěvě Olympie, kdy jsme se vydaly do kina, jsme zcela automaticky šly k eskalátorům a bez jediného zaváhání jsme po nich vyjely nahoru (výjezd po eskalátoru nahoru Emmča zvládla už před dovolenou) a po kině sama od sebe řekla, že pojedeme dolů po eskalátoru. Poprvé to zvládla bez zaváhání.
Byla na sebe velmi pyšná. A já na ni. A taky na sebe. Že jsem se rozhodla správně. Nenechat strachy, aby nás ovládaly.
Věřím, že tento příběh bude pro vás inspirací. Mnohdy nejdou věci změnit během chvilky jako mávnutím kouzelného proutku. Mnohdy jsou to měsíce trpělivého a pozvolného překonávání maličkostí v plné důvěře a pochopení a hlavně s vírou v sama sebe a s jasným proč to dělám.
Kdybych v minulosti neušla velký kus cesty mojí proměny, nevím, jak bych tohle vše zvládala. Jsem nesmírně vděčná SAMA SOBĚ. A taky metodě Bars, naučení se ovládat svoji mysl a IKIGAI, kde jsem si naplno zvědomila svoje bytí.
Identifikovala jsem u Emmi strach z neznáma. Její vnitřní nejistota je bohužel obrovská. To je výzva pro naši další společnou cestu, abychom i tento strach zdolaly. A my to dáme, tím jsem si jistá.
Mám její svolení s publikováním tohoto článku a jejích fotek.
S láskou a úctou,
Lucie Horenská
Bořím mýty, limity a přesvědčení, odkrývám nové úhly pohledu, transformuji mindset.
Dokáži vás intuitivně vést a individuálně podpořit přesně v tom, co teď potřebujete.
Provedu vás na cestě do vaší nové reality, spokojenosti, hojnosti a bohatství.
Vnímám signály z vyšších sfér a využívám svou silnou intuici a empatii k předání cenných vhledů do vašeho života.
V rámci intuitivního IKIGAI koučinku aplikuji svoji intuici, empatii a vhledy k vytvoření konkrétních kroků, které vás dovedou k dosažení vašeho plného potenciálu.