Tak trochu jiné Vánoce

Vánoce jsou pro mě dny, jako každé jiné. Svůj život jsem se rozhodla prožívat v každém okamžiku, v každém jednom dni, ať je pondělí, pátek nebo svátek.

Je každého volba, jak chce svátky a tradice prožívat. Někoho baví péct 30 druhů cukroví. Někdo se vyžívá ve vánočních dekoracích. Někdo s radostí pobíhá v davovém šílenství a nakupuje dárky. Někdo svátky prožívá v duchu křesťanství. A někomu jsou Vánoce vlastně úplně jedno. A vše je naprosto v pořádku. I když si vaše tchýně o vašem přístupu myslí opak :)

Silně mě zasáhla jedna věta

Nedávno mě silně zasáhla jedna věta, kterou tu s vámi nyní chci sdílet. „Jedině ty jsi vlastníkem svého času a na tobě záleží, jak s ním naložíš.“ 

A je to tak. Každou vteřinou našeho života se něco děje. V každé vteřině našeho života něco prožíváme.

A když si tohle uvědomíme,… Schválně, zavřete si oči, a prožijte si tu větu „Jedině já jsem vlastníkem svého času a na mně záleží, jak s ním naložím.“ 

Chcete prožívat něco negativního? Chcete být naštvaní? Chcete být v jednom shonu? Chcete prokrastinovat na sociálních sítí? Žárlit na druhé, co všechno mají a vy ne? Chcete trávit čas činnostmi, které vás nebaví a nedávají vám smysl?

Myslím, že všichni odpovíte, že ne. Nebo jsem naivní?

Řekla bych, že naše přání zní spíše nějak takhle: Přeji si být šťastná/šťastný a spokojená/spokojený. Chci svůj čas trávit se svými blízkými v radosti a v pohodě. Chci se věnovat činnostem, které mě baví.

Proč se to tedy většinou děje úplně opačně, než si přejeme?

Máte odpověď na tuhle otázku?

Já tu svoji mám. A podělím se s vámi o ni.

Víc, než je zdrávo, se orientujeme na venek, místo toho, abychom obrátili zrak dovnitř sebe. Přijímáme „to venku“ za jedinou možnou realitu, kterou můžeme žít. Žijeme na autopilota, v tom našem známém zaběhnutém kolotoči. Žijeme dle našich přesvědčení a vzorců. Upadáme do role oběti, protože je nám to důvěrně známé a ještě k tomu nás v tom okolí udržuje. A určitě velmi dobře všichni známe věty ve smyslu „to není pro mě“ nebo „to nejde, to nemůžu“.

No a co si tímhle tvoříme? Zajisté ne to, co si přejeme. Jde o to, změnit svoje nastavení a tvořit z nového nastavení. Jo, lehce se to řekne. Mnozí víte, co myslím, mnozí ani netušíte. Vše je v pořádku.

Já jsem si ještě před Vánocemi nadělila dárek. Rozhodla jsem se opět posunout ve svém sebepoznání a zatočit s limitujícími přesvědčeními, které mě zatím stále doprovází na mém každém kroku.

A co vy, nadělili jste také dárek sami sobě?

Já a letošní Vánoce

O letošních Vánocích jsem svůj čas s radostí věnovala výběru vánočního stromečku, protože jsem si už několik let přála živý stromeček a letos jsme si s holkama řekly, že si ho dopřejeme. Stalo se. Jedno odpoledne jsem věnovala pečení perníčků společně s mýma holkama. Nešlo o perníčky, šlo o ten společně strávený čas v souladu s námi všemi. Na Štědrý den jsem s radostí svůj čas věnovala svým blízkým – svému tátovi, svým holkám, i bývalému muži, kterému jsem velmi vděčná za veškerou přípravu pokrmů.

V tvojí hlavě není nic, co by moudrý klobouk neodhalil. Vyzkoušej mě a já ti povím kam patříš.

S velkou radostí trávím svůj čas tak, jak mi to dává smysl.

A tohle jsou moje Vánoce. Prožívat klid, pohodu, radost, lásku, vděčnost, hojnost. Smát se, povídat si a jen tak být v prožívání každého okamžiku.

S radostí, láskou a úctou,

Lucie Horenská

Bořím mýty, limity a přesvědčení, odkrývám nové úhly pohledu, transformuji mindset.

Dokáži vás intuitivně vést a individuálně podpořit přesně v tom, co teď potřebujete.

Provedu vás na cestě do vaší nové reality, spokojenosti, hojnosti a bohatství.

Vnímám signály z vyšších sfér a využívám svou silnou intuici a empatii k předání cenných vhledů do vašeho života.

V rámci intuitivního IKIGAI koučinku aplikuji svoji intuici, empatii a vhledy k vytvoření konkrétních kroků, které vás dovedou k dosažení vašeho plného potenciálu.