Odvaha začít znovu

Odvaha není něco, co je nám dáno shůry nebo co získáme během jediné chvíle. Rodí se pozvolna. Vrství se z každodenních rozhodnutí, z bolesti i radosti, z pádů i malých vítězství. A pak přijde okamžik, kdy se v tobě usadí pocit teď už nemůžu dál stejně. Teď je čas vykročit jinak. Sama jsem téměř celý dosavadní život hledala, kdo vlastně jsem. Až do chvíle, kdy jsem se konečně odvážila odložit staré jistoty, vzorce a přesvědčení a vydala se na cestu, o které jsem dlouho jen snila. Tu cestu jsem nazvala: návrat k sobě.

Proč se stále vracím do Egypta

Odvahu jsem v sobě měla vždy. Kráčela jsem krok za krokem a mnozí mě celý život vnímali jako ženu silnou, odvážnou, která se nezalekne překážek. Jenže byla to odvaha spíš z vnější síly. Ta, která často potlačila moji jemnost a ženskost. Síla je dar, ale když převažuje, může nás odříznout od našeho nitra.

Bydlet v zahraničí jsem chtěla dlouhé roky, ale zrovna k tomuto kroku jsem dříve odvahu neměla. Už v roce 2005, kdy jsem odletěla do USA, jsem tam chtěla zůstat. Ovšem nebyl na to ten správný čas. A odvaha, ta dozrála až nyní. Ne, nebyl to Egypt, který by mi ji „dal“. To já sama jsem ji v sobě vypěstovala. Každopádně Egypt se stal místem, kde už nešlo přehlížet vlastní pravdu.

Tahle země mě vtáhla svojí magičností a syrovostí. Tady se už nedalo lhát sama sobě. Protože i když jsem si myslela, že jsem k sobě upřímná, Egypt mi ukázal, jak snadno člověk utíká do iluzí a nevědomky si zakrývá oči. Tady už to nešlo. V Egyptě jsem stála tváří v tvář sama sobě. Bez masek, bez příkras. V nahotě a pravdě, kterou už nešlo popřít.

Když jsem kráčela po rozpáleném písku, cítila jsem, jak se ze mě odlupují vrstvy starých příběhů. Když jsem se ponořila do moře, byla to očista nejen těla, ale i duše. A když jsem se zastavila v tichu v hluku okolního města, pochopila jsem, že návrat k sobě není luxus, ale základ, na kterém stojí celý náš život.

Proto se do Egypta vracím znovu a znovu. Ne pro slunce, moře nebo dovolenou. Vracím se pro připomínku, že vždycky můžu začít jinak. A můj životní příběh se seskládal tak, že již brzy v této zemi začnu psát novou kapitolu svého života.

Nová kapitola není jen o místě, je i o lidech

Když říkám, že v Egyptě začínám psát novou kapitolu, není to jen o místě, kde budu bydlet, o moři nebo poušti. Každý den mi ukazuje, že skutečnou hodnotu mají setkání s lidmi, jejich energií a tím, co do života přinášejí. Obyčejná procházka se tu snadno promění v okamžik, kdy potkáš neobyčejnou duši.

Setkání, která mění pohled na svět

Kdo někdy procházel ulicí Sheraton v Hurghadě ví, že je to živé místo plné obchůdků a obchodníků, kteří zvou kolemjdoucí do svého krámku. Může to působit rušivě a pro nás nezvykle. Ovšem je rozdíl mezi pozvánkou a pozvánkou. Některé tě nechají chladnou, jiné otevřou dveře k zážitku, na který nezapomeneš.

Dvě nezapomenutelná setkání při posledním pobytu

Jedno z takových setkání mi připravil starší muž, který nás oslovil klidným a tichým hlasem. Už to samotné mě přimělo zastavit se. Než jsme se nadály, následovaly jsme ho do jeho obchodu. Na uvítanou nám daroval scarabea – pro Egypťany posvátný symbol znovuzrození, ochrany a věčného života.

To, co následovalo, bylo jako vystřižené z mystického filmu. Pracuji s energiemi, a tak dobře vnímám, odkud proudí. Z něj jsem cítila bezpečí a laskavost. A tak jsem se uvolnila a přijímala – jeho slova a objetí, i nečekané čtení z duše, které se mnou hluboce rezonovalo. Slzy v očích se mísily s pocitem vděčnosti, když jsme odcházely nejen s dárky, ale i s pocitem, že život mi právě ukázal další zrcadlo.

Jeden den při procházce přišel další okamžik, tentokrát na rušné silnici. Jiný starší muž nás zastavil, aby nás chránil před proudem aut, a dal se s námi do řeči. Pozval nás k sobě do obchodu a já cítila, že i tentokrát je to pozvání, kterému se má říct ano.

U něj jsem zažila jiný druh péče, ale stejně upřímný. Dal mi vyzkoušet masku na obličej, kterou si sám vyrábí. Žádná komerce s názvy Cleopatra nebo Nefertiti, ale jeho vlastní práce a péče. A ta maska? Úžasná. Moje pleť se rozzářila a já jsem se cítila lehčí a krásnější.

Oba muže spojovalo jedno – jejich víra v karmu. Mluvili o ní jako o něčem posvátném. O přesvědčení, že být dobrým člověkem je základ, který určuje vše ostatní. A tito muži o ní jen nemluví. Podle toho i žijí.

Anděl v ženské podobě

A právě tehdy jsem si uvědomila, jak silný je tenhle princip i v mém životě. Mnoho let jsem se rozdávala hlavně druhým. Byla jsem tu pro jejich potřeby, jejich příběhy, jejich životy. Sama pro sebe jsem si nechávala jen zbytky. Chyběla rovnováha.

Dnes však cítím, že se to mění. To, co jsem zasévala, se mi začíná vracet. V podobě laskavých setkání, otevřených náručí i maličkostí, které nejsou samozřejmostí. Sklízím a s vděčností přijímám.

A nemusí to být jen muži. V Egyptě jsem poznala úžasnou ženu, Češku, která je pro mě doslova andělem. Pomáhá mi, otevírá dveře do míst, která jsou pro mě neznámá, dělá spoustu věcí, které bych sama zvládla jen s velkými komplikacemi a náročností. Ona to ale dělá s lehkostí, laskavostí a bez očekávání. A já vím, že se na ni mohu kdykoliv obrátit a spolehnout se na ni.

Nová kapitola mého života se otevírá v Egyptě

Tentokrát už se do Egypta nevracím jen na pár dní či týdnů. Vracím se proto, abych tu začala psát novou kapitolu svého života. Cítím, že ten okamžik dozrál. Touha žít v souladu se sebou, v rytmu, který je přirozený, ve mně zrála dlouhé roky. A teď přišel čas říct své upřímné ano.

Egypt mě volá svou syrovostí i něhou zároveň. Pouští, kde se ztrácí všechno nepodstatné. Mořem, které smývá staré vrstvy a dává znovuzrození. Laskavostí lidí, která otevírá srdce víc, než by dokázala slova. Tady nejde jen o stěhování. Jde o důvěru. V sebe a v život. Ten krok, který není útěkem, ale návratem. Návratem k sobě.

Egypt jako prostor pro návrat k sobě

Právě tady, mezi mořem a pouští, mezi tichem a hlučností trhu, mezi aromatem kadidla a ženským smíchem se zrodilo i moje poslání být průvodkyní druhým. Ale jinak než doposud.

Egypt má sílu otevírat. Nejen oči, ale i srdce, pravdu, směr. A stejně jako se stává mým domovem, stává se i místem, kde mohu vytvářet prostor pro druhé.

Vracím se sem a zároveň tu zůstávám, protože vím, že tady mohu dávat dál. Skrze hluboké rozhovory, doteky pravdy, transformační pobyty i jemné vůně, které nejsou jen parfémem, nýbrž bránou k sobě samé.

V Egyptě se otevře prostor pro:

• naslouchání bez posuzování
• odvahu udělat krok, který volá
• jasnost v chaosu, kde se ztrácíš
• konkrétní kroky, když nevíš, kde začít
• a mnohá další …

Ať už ke mně přijdeš pro tichý Dotek pravdy nebo tě volá netradiční pobyt v Egyptě či hledáš jen ten první paprsek světla, který ti připomene, že tvůj život může být jiný…

Vše, co potřebuješ, už nyní nosíš v sobě. Já tě mohu doprovodit, připomenout ti, podpořit tě, podržet tě a být tím pomyslným mostem, když budeš přecházet do nového.

Protože to není o Egyptě. Je to o návratu k sobě.

Když se staré loučí a nové přichází

A tak opouštím to, co mi už neslouží, a otevírám se tomu, co přichází. S důvěrou, že každý den bude dalším vláknem v tkanině příběhu, který jsem si dovolila začít psát znovu. Tentokrát zase jinak.

Když se rozhodneš změnit svůj život, nikdy to není jen o tobě. Tohle moje rozhodnutí nesou se mnou i moje dcery. Vyrůstají po mém boku a vidí, že život nemusí být jen podle „musím“ a „měla bych“. Vidí, že vždy existuje volba.

Mnozí lidé by řekli: „Máš děti, tak už se nemůžeš stěhovat, riskovat, měnit.“ Jenže já cítím pravý opak. Právě proto, že mám děti, je mou povinností jim ukázat, že život je o odvaze jít si za tím, kam nás volá naše srdce. A to, že okolí tvrdí, že něco není možné, pravda je jiná. Možné je úplně všechno, pokud v to uvěříme a dovolíme si to.

Nedopustím, aby jednou věřily, že jejich sny musí ustoupit strachu, pohodlí nebo očekáváním druhých. Chci, aby věděly, že vždy mohou začít znovu a jinak. A to kdykoliv, kdekoliv a přesně s tím, co mají právě v daný okamžik k dispozici.

A tak jim svým životem ukazuji cestu. Ne dokonalou, ne bez chyb a pádů. Ukazuji jim pravdivou cestu, na které si vždy mohou vybrat sebe. Že nemusí žít život podle cizích pravidel. Že můžou kráčet svojí cestou, hledat vlastní pravdu, rozhodovat se podle svého srdce. Ať už jejich cesta povede kamkoliv. Protože to je ten největší dar, který si žena může dát: dovolit si být sama sebou, i když svět říká opak.

Co bys udělala, kdybys opravdu věřila?

Nevím, kde právě jsi. Možná…

• čteš tento článek večer, když už všichni doma spí
• jsi na cestách
• máš mezi prsty hrnek teplého čaje
• se ti v těle ozývá ten zvláštní, tichý pocit…

„Tohle přeci nemůže být všechno.“

Možná jsi ho už dlouho neslyšela. Nebo jsi ho naopak slyšela až příliš často. Jenže dovolila sis ho opravdu vyslyšet?

Co tě volá?

Někdy je to jen nepatrné zašimrání. Myšlenka, co proletí hlavou. Touha, kterou rychle potlačíš pod tíhou každodenních povinností. Ale ona se vrací. Tiše, ale vytrvale.

A ty víš, že je to důležité. Protože to nejsi jen ty. Je to tvé hluboké Já, které si tě volá zpátky. Domů. K sobě.

Zastav se a zeptej se…

Dopřej si chvíli ticha a klidu. Třeba právě teď, při procházce přírodou nebo večer, až děti usnou. A dovol si sama sobě položit tyto otázky:

• Co mě opravdu volá?
• Co bych udělala, kdybych se nebála?
• Jaký život bych žila, kdybych si víc věřila?
• Co všechno ve mně už čeká, co chce vypustit do světa?

Nemusíš znát odpovědi hned. Jen se jim otevři, dej jim prostor pro to, aby mohly přijít.

Já taky dlouho čekala…

Čekala jsem, až na nějaké pomyslné jasno. Až mi někdo potvrdí, že takhle je to v pořádku. Na okamžik, až přijde jistota, že to zvládnu. Jenže žádný takový okamžik nepřišel. A taky ani nemůže přijít. Protože jediný okamžik, který máš, je teď. A jediný člověk, který může dát svolení, jsi ty sama.

Život začíná, když následuješ volání

Teď, když balím krabice, třídím a loučím se se vším, co bylo… vím, že tohle není útěk, jak se mi někteří snaží namluvit. Je to návrat. Propojení s vlastní duší. A návrat k tomu, co je pro mě pravdivé a co volalo už tak dlouho.

A třeba právě dnes, právě teď, když čteš tyto řádky,… Tak vnímáš, že i na tebe něco čeká. Tvá pravda, tvoje místo na zemi, tvůj nový krok, tvé rozhodnutí, tvoje důvěra,…

Jsi připravená udělat krok?

Neříkám ti, že máš prodat vše a odstěhovat se do jiné země. To je můj příběh… Neříkám ti, že máš hned vědět, kde je ten „tvůj Egypt“. Každopádně pokud v tobě dnes něco zarezonovalo… Pak možná jen potřebuješ udělat ten první krok. Ten nejmenší a zároveň největší.

Třeba je to upřímný rozhovor sama se sebou. Nebo chvíle ticha s hlubokými nádechy a výdechy. Možná rozhodnutí, že už dál nechceš jen přežívat.

Pojď se mnou kousek cesty

Jestli…

• cítíš, že tě to volá
• chceš být u toho, když se rodí nová kapitola
• tě inspiruje život jinak, bez masek a rolí, v pravdě a srdci…

…zvu tě do mého egyptského světa na Instagramu @bohomama.egypt. Prostor, který je připravený pro každodenní sdílení střípků mojí životní cesty, stěhování, každodenního běžného života i toho, jak to vypadá, když se člověk rozhodne podle svého srdce.

Pokud zatoužíš po hlubším návratu k sobě, po tichém zastavení a naslouchání své duše, pak si zdarma stáhni mého průvodce návratem k sobě „Zpátky domů. K sobě.“ Malý balíček světla a pravdy, který tě obejme přesně tam, kde právě potřebuješ.

Otevři si svoji dárkovou cestu 👇

A možná právě teď v sobě slyšíš ten hlásek, který ti našeptává: Je čas na návrat k sobě.

S vůní Egypta a pravdou v srdci,

Moje motto:

„Tajemství šťastného a bohatého života je ukryto v našem každodenním bytí.“

Odnášíš si inspiraci? Obohatil tě článek? Tak ho se svými přáteli sdílej. Děkuji 💛