O pravdě, která bolí, ale osvobozuje.

Chceš slyšet pravdu?

Tak pravda je taková, že většina lidí se pravdy bojí. Paradoxně je jednodušší nasazovat masky, hrát různé role a vymýšlet lži. Ono totiž podívat se pravdě do očí chce velkou dávku odvahy. A ta většině lidí zoufale chybí.

Na chvíli se zastav. Zavři si oči a v duchu si polož sama sobě otázku: „Jaké by to bylo, kdybych si dovolila být k sobě pravdivá?

Když jsem si tuto otázku poprvé položila já, měla jsem v očích slzy. Protože jsem si musela přiznat, že jsem žila podle očekávání ostatních.

Že jsem často říkala „ano“, i když moje duše křičela „ne“. Že jsem potlačila svou sílu jenom proto, aby mě někdo miloval. A že moje upřímnost, kterou vnímám jako velký dar, byla okolím označena jako drzost, neúcta, arogance či rebelie.

Ale víš co?

Nechci být normální a jako většina. Chci být ve svojí pravdě. A pravda bolí jen tehdy, když ji popíráme. Když ji ale obejmeme, přináší obrovskou svobodu.

Život podle očekávání a masky, které nás ničí

Když jsem byla malá, cítila jsem, že jsem jiná. Vnímala jsem svět jinak, hlouběji, citlivěji. A hlavně jsem uvnitř cítila pravdu. Jenže moje pravda se často nehodila do scénáře. Byla zkrátka moc jiná. A tak mi bylo opakovaně dáváno najevo, že bych měla být normální. Zapadnout.

A já tomu uvěřila.

Uvěřila jsem, že abych mohla být přijatá, musím potlačit sama sebe. Že když budu jako „oni“, tak budu v bezpečí a zapadnu. A tak jsem nasazovala masky. Hodně dlouho. Ovšem uvnitř jsem pomalu umírala. Cítila jsem se prázdná a ztracená.

Byla jsem obětí vlastních přesvědčení, že „pravdu mají ti venku“ a já si vymýšlím nesmysly.

Už to nešlo dál

Až jednoho dne už jsem nemohla dál. A tehdy jsem poprvé doopravdy zaslechla hlas své duše. Tichý, ale nešlo ho přeslechnout. Hlas, který říkal: „Už stačilo. Je načase být ve své pravdě.“ Ne vůči světu, ale vůči sobě. Začala jsem si klást otázky: „Co vlastně chci? Po čem toužím? Proč to nežiju?“ A zjistila jsem, že největší lhář v mém životě jsem byla já sama. Byla to tvrdá pravda. Ale právě tahle pravda mě osvobodila.

A tak přišlo mé obrovské rozhodnutí. To, které pro mě bylo velmi bolestivé, ale zároveň mě postavilo do vlastní síly. Rozejít se s partnerem, otcem mých dcer. S mužem, se kterým jsem sdílela život, domov, sny… Ovšem taky ticho, vyčerpání a popírání sama sebe. Dlouho jsem věřila, že nemůžu odejít. Že přece nemůžu rozbít rodinu. Že nemůžu holky připravit o jejich tátu, že to přece musím vydržet. A tak jsem dál fungovala. Jako stroj. Na autopilota. Bez energie. Bez radosti. Beze smyslu.

Dopřej si prostor, kde uslyšíš odpovědi, které jsi dřív nemohla v tom okolním hluku slyšet. Zážitek, který tě jemně vrátí zpátky k sobě. Klikni na tento text nebo obrázek pod tímto textem.

Zastav sevrať se zpátky k sobě. Dovol si setkat se sama se sebou skrze otázky, obraz, zvuk i ticho. Dotkne se tvých smyslů a dost možná i něčeho, co už dlouho volalo po tvojí pozornosti. Prožitek slovy nejde popsat, je třeba ho zažít. Cítíš to volání? Pak klikni na text: Zpátky domů. K sobě. A já ti tvůj prožitek obratem zasílám.

Víš co bylo nejděsivější?

Že tohle všechno bylo podle druhých v pořádku. Protože „tak to přece má být“, „je to normální“, „co bys chtěla?“.

Ach, ta normálnost…

…ta tichá smrt duše…

Ale já už nemohla. Protože když jednou slyšíš pravdu své duše, nemůžeš ji už nadále ignorovat.

A tak jsem odešla. S obrovským strachem. Ale taky s obrovskou odvahou.

A vís, co se stalo?

  • Začala jsem znovu žít.
  • Začala jsem růst.
  • Začala jsem být sama sebou – ne tou, kterou „bych měla být“.

Přestala jsem se pasovat do rolí, které se mnou neladily a hlavně jsem vystoupila z normálnosti. Začala jsem být pravdivá. Sama k sobě.

A díky tomu… se všechno změnilo.

Dnes, když se ohlédnu zpět, cítím velkou vděčnost. Však i trochu smutku, že jsem tolik let žila ve lži vůči sobě. Ovšem mnohem víc síly, protože jsem se rozhodla jinak. Protože jsem si dovolila žít pravdivě, i když to znamenalo jít proti proudu.

Pravda není pohodlná. Ale je obrovsky osvobozující. A když jí dáš prostor, začne se dít něco nádherného, kouzelného… Protože ve chvíli, kdy přestaneš před sebou utíkat, tak začneš opravdu žít.

Zastavení

A tak tě dnes zvu: zastav se.

Zeptej se sama sebe:

  • „Kde ve svém životě nejsem pravdivá?“
  • „Kde se ještě bojím říct nahlas to, co ve mně už dávno křičí?“
  • „Kde žiju život, který už mi neslouží?“

A pak udělej první krok. Nemusí být velký. Stačí, že bude opravdový.

  • Jeden nádech,
  • jedno přiznání,
  • jedno rozhodnutí,

že už nechceš sama sobě lhát.

Protože pravda, i když bolí, je vždycky klíčem ke svobodě.

A ty si ji zasloužíš. Celou. Bez kompromisů. Zasloužíš si žít život, který je v souladu s tebou. Ne s tím, co si myslí ostatní. Ne s tím, co bys „měla“. Ale s tím, co cítíš. A pokud máš pocit, že na to musíš být sama, NEMUSÍŠ.

Životní proměna

Znám tu cestu. Znám její ticho, její strachy, i ten osvobozující moment, kdy si konečně dovolíš být tou, kterou opravdu jsi.

Dnes provázím ženy, které se rozhodly, že už nechtějí jen přežívat. Ženy, které si chtějí dovolit víc – žít v pravdě, svobodně, v souladu se svou duší. Proto jsem vytvořila prostor, kde se setkáváme a společně rosteme. V pravdě a laskavosti, bez soudů a masek, v bezpečném prostředí.

💫 Komunita JÁ JSEM (od roku 2026 bude komunita nově)

je místem, kde se můžeš nadechnout. Kde můžeš růst svým tempem. Kde můžeš být sama sebou. Protože jít cestou pravdy neznamená být sama – znamená být sama sebou.

Na závěr ti přeji odvahu naslouchat hlasu vnitřního volání, důvěru v cestu, která se před tebou otevírá a sílu být pravdivá. Nejprve k sobě, a pak i k druhým. Protože když jsi sama sebou, je to to nejvíc.

V pravdě, síle a laskavosti,

Jsem Lucie, průvodkyně návratem k sobě.

Nositelka světla duše, která otevírá dveře k pravdě, klidu a nekonečné hojnosti života.

Věřím, že skutečná harmonie vzniká ve chvíli, kdy se přestáváme řídit tím, co „by se mělo“, a začneme žít podle toho, co doopravdy cítíme.

V Egyptě jsem našla zpět sama sebe. Vedu ženy k tomu, aby se nebály jít vlastní cestou – skrze tělo, duši, vůni i ticho.

Za poslední roky prošlo mýma rukama stovky klientů. Ale mnohem důležitější než čísla je pro mě to, že se ženy po setkání se mnou vracejí domů. K sobě.

Moje motto:

„Tajemství šťastného a bohatého života je ukryto v našem každodenním bytí.“

Odnášíš si inspiraci? Obohatil tě článek? Tak ho se svými přáteli sdílej. Děkuji 💛

Cítíš, že i tobě by stačil jeden impuls, jeden pravdivý pohled zvenčí, který ti pomůže udělat další krok? Nebo je u tebe čas na konkrétní změnu? Jsem tady. Se vším, co jsem zažila, prošla, pustila i přijala. Skrze hlas, vůni, otázky i přítomnost. Ne proto, abys byla jako já. Ale proto, aby ses ty mohla stát více sama sebou.

Můžeš začít malým krokem – stáhni si můj dárek pro tebe: Zpátky domů. K sobě. Nebo se nechat vést hlouběji: Dotekem pravdy, rituálem, setkáním v Egyptě, záměrovou vůní přesně pro tebe či několikaměsíční transformační cestou.

Vše najdeš v mém světě na mém webu, ve videích na YouTube, v podcastu na Spotify. Sleduj mě, dej odběr. Děláš to pro sebe.

S Lucií překročíš běžné hranice, získáš klid a soulad a díky tomu plyneš v proudu nekonečné hojnosti života.  více o Lucii
Komentáře