Před rokem, jednoho jarního rána, jsem seděla ve svém pokoji, plně ponořená do svojí práce. Moje profese je velmi kreativní a různorodá. Stávám se součástí mnoha životních příběhů mých klientů. Miluju to! Na druhou stranu je to mnohdy velmi vyčerpávající.
A tak se stalo, že jsem se dostala na pokraj vyhoření. Péči a pozornost, kterou věnuji svým klientům, jsem zapomněla dopřávat sama sobě.
Do mojí tváře se opřel sluneční svit. Odvrátila jsem zrak od monitoru počítače a zadívala jsem se ven na zahradu. Vše už kvetlo, tráva krásně zelenala. Miluji jaro, jak se vše probouzí. V tu chvíli jsem měla pocit, že i já mám před sebou další příležitost k probuzení a k rozkvětu. Potřebuji se zase probudit k životu. Toužím po tom! Uvědomila jsem si, jak mi chybí čas jen pro sebe. Jak pořád jedu na 150%. I tělo už mi to dalo jasně najevo v podobě dlouhé nepříjemné virózy.
„Je nejvyšší čas“, došlo mi. Toužím být sama. Jen tak být. Cítit tu pouhou existenci. Probudit se a nic nemuset. Zažívat to, co zažívají moji klienti – plnou pozornost a péči. A tak přišlo rozhodnutí. Odjet. Sama. Daleko. Do tepla. K moři.
Mísily se ve mně různé pocity. Odletět tak daleko? Sama? Moje holky nechat doma? Do země, o které jsem slýchala jen to negativní? Duše však věděla, že je na správné cestě.
Začátkem dubna už jsem seděla na terase hotelu v Egyptě, popíjela drink a můj pohled směřoval do mírně pohupujících se vlnek v moři. Vychutnávala jsem všemi smysly ten nádherný přítomný okamžik. Bylo o mě se vším všudy postaráno. Moje duše byla šťastná.
Egypt je země, která mě oslovovala už jako dospívající dívku. Hltala jsem romány ze starého Egypta. Mnohdy jsem příběhy hlavních hrdinů prožívala intenzivněji, než svůj vlastní život. Přesto mě to do téhle země zavolalo až před rokem. Záměrem mojí cesty byl čas pro sebe a sama se sebou.
Vesmír však měl se mnou evidentně jiné plány.
Při pohledu do moře jsem si přehrávala svůj život. Po čem vlastně doopravdy toužím? Co mi dělá skutečnou radost? Jaký je důvod mého bytí? O těchto otázkách přemýšlím často. Na některé znám odpověď, na některé stále ne. Je to podstatné? Kdo ví.
Sílu téhle posvátné země jsem cítila doslova na každém kroku. Na tak obrovskou sílu jsem ale nebyla připravená. Trvalo mi asi 3 dny, než jsem se dokázala uvolnit. Přestala jsem poslouchat hlas rozumu a dovolila si plout na vlně bytí, v důvěře v život a v to, že se děje přesně to, co se dít má, a že je to pro moje dobro. A že tomu fakt nemusím rozumět, ani to mít pod kontrolou.
A už mi bylo jasné, že tohle nebude dovolená o odpočinku a relaxu, jak jsem si plánovala. Očista a transformace jela na plné obrátky.
Všude kolem mě jako personál byli Egypťané, muži. Pozorní, laskaví, přátelští, se sexy úsměvem a flirtováním, jim vlastním. Není divu, jsem v zemi s úplně jinou kulturou a mentalitou, než jsem zvyklá. A přiznám se, že jsem z toho byla dost nesvá.
Jsem žena, která svoje ženství pověsila na hřebík a nahradila ho povinnostmi, vlastním podnikáním, vyděláváním peněz, staráním se o dcery. Žena, která upozadila sebe, upřednostnila svoje dcery a muže úplně vytěsnila ze svého života. Naplno najela do rodinného vzorce – musím. A nejlépe vše zvládnout sama.
Vlna mých uvědomění byla fakt silná. Otevřela se mnohá moje zranění. Jsem odpojená od sebe. A taky od Zdroje. Jsem pořád v hlavě. Chci mít věci pod kontrolou. Nedovoluji si přijímat – jen tak. A navíc moje obrovské téma – muži – a já jako žena.
Ještě že jsem nic nemusela. Rozuměj ve smyslu vaření, uklízení, zajištění chodu domácnosti, práce s klienty,… Protože mentální práce jela na milion obrátek a naplno mě zaměstnávala.
Navíc přišlo volání z vyšších míst, abych zprostředkovala rituál. Já? Byla první moje myšlenka. Vždyť jsem nikdy nic takového nedělala!
Pod pojmem očista v Egyptě tě možná na první dobrou napadne Faraonova pomsta. Možná vůbec netušíš, co to je, stejně jako já dřív. Ne, o tu tady nepůjde.
A co se mě týká, až do doby, kdy jsem se vrátila z Egypta a kamarádka se mě decentně zeptala: „Co ty a Faraonova pomsta?“, jsem o ní nikdy neslyšela.
To je tak, když si nastavíš svůj svět, zaměříš se na pro tebe podstatné věci, tak to venku ti je vlastně víc a víc jedno. Nesleduješ a nezajímáš se o to, o co se zajímá většina lidí. Zkrátka žiješ svůj život a zajímáš se o to, o co se chceš zajímat.
A propo, ať to nemusíš googlit :)
U Faraonovy pomsty jde o střevní potíže, bolestivé a silné průjmy. Určitě nic příjemného. Každopádně průjmu jsem se úplně nevyhnula. Ale o tom později :)
Ve zkratce: Rituál proběhl a bylo to něco úžasného. Připojilo se ke mně 16 žen a procesy v našich životech, které rituál odstartoval, byly a stále jsou, fenomenální.
Moje bytí vypadalo jako rozbouřené moře a do tohoto mého rozpoložení vstoupil MUŽ. To byla doslova vlna tsunami. Vůbec jsem nevěděla, jak se zachovat. Moje srdce bylo zavřené. Rozum říkal jednoznačné NE. Přitom moje duše volala ANOOO.
Už bylo na čase vystoupit ze svojí uzavřené bubliny a dovolit si jeho péči, pozornost, laskavost, dotek,…
Při pohledu do jeho očí jsem viděla tu upřímnost a přirozenost jeho bytí.
Při povídání si s ním, jsem nepoznávala sebe samu, když jsem plynule konverzovala v angličtině. S veškerou uvolněností, pohodou a klidem.
Při masáži obličeje jsem si naplno uvědomila, jak jsem zapomněla na to, jaké to je, když se mojí kůže dotýká muž…
Vše bylo tak silné. Tak úžasné. Tak osvobozující. A zároveň se ozýval strach z neznáma a zákaz plynoucí z mého rozumu. Jeho jméno evokuje znovuzrození. A přesně tak jsem se cítila.
mého pobytu se událo tolik, že se mi nechtělo věřit, že to byl pouhý týden. Týden sama se sebou. Každý okamžik. Sama se svými uvědoměními, pocity, myšlenkami, touhami, rozpory. Vše se transformovalo. Na úrovni mysli, duše a nakonec i těla. Přesto, že jsem jedla velmi málo, pila zejména čaj a vodu, po rozbouřených vlnách v mé mysli a rozpolcenosti duše, přišla očista těla.
Poslední hodiny před odletem domů jsem strávila na WC a doslova se modlila, ať zvládnu cestu domů.
Průjem mě provázel následující měsíc, který přinesl očistu mého těla v podobě 5 kg dolů, odlehčení mysli, dodání sebevědomí a splasklého břicha :)
Dubnový pobyt se nesl v duchu uvědomění, pochopení a začátku očištění. Ovšem netušila jsem, co vše odstartuje…
Hned v květnu přišel čas odletět do Egypta znovu.
Jako vážně? Zase nechám holky doma a poletím? Rozum měl pochopitelně ihned důvod k nabourání. Jako vážně. To volání nešlo neslyšet. Odlétám. Transformace pokračovala v o dost intenzivnějších vlnách. Očista jela na plné obrátky – mentální i tělesná. Přesto duše se tetelila blahem.
A navíc se začal tvořit nový směr mého podnikání. Takový, který bych ani v nejdivočejším snu nevymyslela. Já jsem ale věděla, že mám naslouchat a důvěřovat. Moje ženství si začalo zvykat na všudy přítomnost mužů.
V říjnu jsem s mojí mladší dcerou absolvovala další pobyt, který se nesl v duchu přijetí a uzdravení.
Jsem žena. Sebevědomá žena. Přijímám s úsměvem komplimenty mužů, opětuji jejich flirtování, a co víc, užívám si to! Připadám si sexy. A slýchám to čím dál častěji. A oslovují mě muži ve věkové kategorii 27-36 let (a propo je mi 46).
V listopadu jsem se vydala do Egypta znovu. Tentokrát velkou část pobytu tvořily obchodní schůzky a zasela jsem semínka na několika úrovních. Mám dohodu na spolupráci s firmou s esenciálními oleji. Kupuju apartmán. Mám tady muže, kterému na mně záleží, a který pro mě udělal tak moc, že mu nepřestanu do konce svého života děkovat.
Na Silvestra přišla jasná zpráva – letíš do Egypta. Zase. A co nejdřív. Bylo jasné proč. Chci zkomunikovat svoje pocity muži, který má navždy místo v mém srdci. Přišel čas na podpis smlouvy na koupi apartmánu. A přála jsem si prostor pro psaní knihy.
Při tomto pobytu mi přišla jasná vize nové služby. Seznámila jsem se s dalšími úžasnými místními lidmi a šla jsem na kafe s kamarádkou z dětství, se kterou jsme se neviděly snad 30 let. Vše obrovsky obohacující a utvrzující v tom, že TADY JSEM DOMA. Ne náhodou mě místní Egypťané v jejich krámcích vítali slovy, kde v Hurghadě bydlím a jestli jim dám svoje telefonní číslo, že zajdeme na kafe :)
Když jsem v Egyptě, doslova zářím. Moje duše je v sedmém nebi. Tady je prostě moje doma. Ale abych k tomuto poznání mohla dojít, bylo třeba projít důkladnou očistou po všech stránkách a na všech úrovních.
Po necelém roce můžu říct, že konečně slyším volání své duše, konečně mám svoje místo na Zemi, konečně se naplno otevírám síle, kterou mám uvnitř sebe.
Mnohé střípky zapadly do mojí skládačky jménem život. Ovšem tomu předcházelo velké očištění a propouštění, jak zajetých vzorců a doslova mého starého já, tak lidí, kteří už v mém životě nemají místo.
Cesty do Egypta byly to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Bylo třeba tím vším projít. Uvědomit si, pochopit, očistit, uzdravit, uzavřít. A připravit se na zcela novou kapitolu svého života. Protože Egypt mi doslova obrátil život vzhůru nohama.
Uchopila jsem svoji příležitost k probuzení a k rozkvětu.
Zamilovala jsem se.
Do muže, do Egypta, do života a hlavně do sebe.
S láskou a světlem,
P.S.: Inspirace k napsání tohoto článku přišla v souvislosti s magazínem MONAVI. Připojila jsem se k dalším ženám, které tvoří tento magazín, se záměrem inspirovat další ženy k rozkvětu a vědomému bytí v každém jednom okamžiku. Děkuji, že můžu být součástí. A vám doporučuji si přečíst i další články v magazínu. Výše v grafickém baneru najdete QR kód s odkazem na magazín. Přeji příjemné čtení!
Jsem Alchymistka těla i duše a věřím, že skutečná harmonie vzniká, když pečujeme o své tělo i duši jako o jeden propojený celek.
Mýma rukama prošlo více než 400 klientů. Mám odkoučováno téměř 1000 hodin.
Moje motto:
„Tajemství šťastného a bohatého života je ukryto v našem každodenním bytí.“