O pravdě, která se skrývá v obyčejném „už nemůžu“

Je podzim. Čas zpomalení, ztišení… a možná i zastavení se a nahlédnutí do svojí vnitřní pravdy. Jenže co když ztišení vyvolá i bolest? Co když právě ve chvílích ticha vyplavou na povrch všechny věci, které jsme tak dlouho potlačovali? Možná se právě teď někde v tobě ozývá tiché „už nemůžu“. Nenápadné, ale vytrvalé. A možná tě to děsí nebo ho ignoruješ. Ale co když právě ono „už nemůžu“ je začátkem cesty zpátky domů? K sobě?

Když ticho odhalí pravdu

Jsme zvyklé fungovat, všechno zvládat. Jsme silné ženy. Ale někde pod tím vším je touha. Toužíme po zastavení, vystoupení z toho každodenního kolečka povinností a pocitu: „jen být a nic nemusím“. Podzim nás k tomu vybízí. Ovšem skutečně si přiznat, že už nechci takhle dál ve svém životě pokračovat, to mnohdy bolí. A přesto právě tohle „už nemůžu“ v sobě nese klíč. Klíč k pravdě, kterou v sobě nosíš, ale dlouhá léta svého života schováváš.

Zastavit se a znovu se nadechnout

Možná si teď říkáš: „To se jí mluví, když žije v Egyptě, má čas, prostor, klid…“

Ale víš co? To „už nemůžu“ jsem dlouho ignorovala i já. Bylo totiž součástí mého programu, kterému jsem uvěřila a podle kterého jsem žila svůj každodenní život.

MUSÍM

• být silná
• zvládnout to sama
• obětovat se holkám
• vydržet to
• …

Tak jsem v tomhle programu fungovala dál. I když moje duše tiše křičela a mé tělo vysílalo dost jasné signály. Dlouho jsem si to zastavení nedovolila. Protože jsem si myslela, že je to slabost, a že si to nemůžu dovolit. Ale pak přišel moment… kdy už to prostě takhle dál nešlo.

Ta moje transformace se nezačala odehrávat změnou vnějšího prostředí, ale změnou uvnitř mě samotné.

Podívej se na video na mém YouTube kanále. Když říkám „Zpátky k sobě“, nemyslím instantní návod na štěstí. Mluvím o návratu domů… k tomu, kým skutečně jsme. V tomhle videu vám chci otevřeně říct, co pro mě znamená žít v pravdě, vnitřním klidu a souladu, a proč je to klíč k trvalé změně.

Proměna začíná uvnitř

Nemusíš se stěhovat do cizí země, abys něco změnila. Nemusíš odjet na měsíc do ticha, ani zahodit všechno, co jsi doposud vybudovala. Ale musíš být ochotná se podívat sama sobě do očí. V tom je ten klíč.

Nečekala jsem, že právě obyčejné „už nemůžu“ se stane tím nejsilnějším impulsem k nahlédnutí dovnitř. Pod tu slupku fungování, přežívání, zvládání… do té tiché hloubky, kde jsem se tolik let neodvažovala být. A dnes vím, že ten návrat je možný. Bez podmínek, výkonu a nutnosti „něco si zasloužit“. Stačí jediné: dovolit si být upřímná. Sama k sobě.

• Dovolit si přiznat, že takhle už to dál nejde.

• Dovolit si slyšet ten tichý hlas, který říká: „Pojď. Jsem tady. Jsem s tebou.“

• Dovolit si znovu se vědomě nadechnout a jen tak být.

Ticho, které tě uzdraví

V Egyptě se všechno zpomalí. Čas plyne jinak. A s každým dalším nádechem v sobě znovu cítím, že ten pravý klid je v nás.

Co když právě teď v sobě cítíš, že potřebuješ pauzu? Možná tě tenhle článek našel ve chvíli, kdy už dál nechceš být součástí toho každodenního koloběhu. Tohle je chvíle, kdy si konečně přiznáváš, že tvé „už nemůžu“ konečně dostává prostor být vyslyšeno.

A víš co? To úplně stačí. Není třeba mít plán a přesně vědět, co bude dál. Stačí být, v tom přítomném okamžiku a sama se sebou.

A pak…

Pomalu, jemně, možná tiše se něco v tobě začne měnit. Začneš každou buňkou svého těla cítit život. Prožívat sebe. A to je ten návrat.

A přesně tohle ti dnes chci připomenout. Že když už nemůžeš, možná už nemáš pokračovat v tom starém, zajetém, tobě známém. A to je dar.

Zpátky domů, k sobě

To největší uzdravení nezačíná tím, že „se stane něco velkého“. Ale tím, že si dovolíš zastavit se. Třeba jen na chvíli. Vzít si šálek teplého čaje, zapálit si svíčku, stáhnout se dovnitř. A naslouchat.

Můžeš mít pocit, že tohle nic nezmění. Ale já ti chci říct, že v tom tichu se začnou dít zázraky. Ne hned. Ne jako mávnutím kouzelného proutku. Přichází potichu a jemně… a ty začneš slyšet svůj vlastní hlas. Začneš cítit to, co potřebuješ. A začneš se znovu nořit do sebe.

Tohle je návrat domů. Ne na druhý konec světa, ale cesta zpátky do svého středu. Do místa, kde nacházíš klid, znovu uslyšíš svůj hlas a ucítíš, že jsi celistvá bytost, přesně taková, jaká máš být.

A pokud v tobě právě teď něco tiše kývá hlavou a šeptá „ano“, pak tě s otevřeným srdcem zvu udělat ten první krok.

Každá změna začíná uvnitř. Stačí se na chvíli zastavit a vrátit se k sobě. Věnuji ti zdarma zážitek, který jsem nazvala Zpátky domů. K sobě. Klikni na obrázek níže a stáhni si ho.

S láskou a důvěrou,

Moje motto:

„Tajemství šťastného a bohatého života je ukryto v našem každodenním bytí.“

Odnášíš si inspiraci? Obohatil tě článek? Tak ho se svými přáteli sdílej. Děkuji 💛

Cítíš, že i tobě by stačil jeden impuls, jeden pravdivý pohled zvenčí, který ti pomůže udělat další krok? Nebo je u tebe čas na konkrétní změnu? Jsem tady. Se vším, co jsem zažila, prošla, pustila i přijala. Skrze hlas, vůni, otázky i přítomnost. Ne proto, abys byla jako já. Ale proto, aby ses ty mohla stát více sama sebou.

Můžeš začít malým krokem – stáhni si můj dárek pro tebe: Zpátky domů. K sobě. Nebo se nechat vést hlouběji: Dotekem pravdy, rituálem, setkáním v Egyptě, záměrovou vůní přesně pro tebe či několikaměsíční transformační cestou. Klikni na můj web Lucie Horenská.

Vše najdeš v mém světě na mém webu, ve videích na YouTube, v podcastu na Spotify.