
Když navenek funguješ, ale uvnitř už nemůžeš… Děláš vše, co je potřeba, držíš tempo, zvládáš práci, rodinu, povinnosti i drobnosti, které nikdo nevidí. Ale zároveň se uvnitř tebe ozývá únava, která nejde vyspat. Tlak, který se neuklidní ani ve chvílích volna. A tiché „už nemůžu“, které si často ani nedovolíš vyslovit nahlas. Tahle neviditelná únava je signálem, že už dlouho dáváš víc, než můžeš, a postupně ti dochází síla i energie. Někde hluboko v sobě totiž voláš po klidu, prostoru a návratu k sobě.
Neviditelná únava je zrádná. Neprojevuje tím, že bys nemohla vstát z postele nebo fungovat v běžném dni. Je tichá, nenápadná a často dlouho přehlížená. Usazuje se v těle jako napětí, v hlavě jako neustálý proud myšlenek a v emocích jako tiché vyčerpání, které už se nedá dál přehlížet. Navenek všechno běží, uvnitř se ale pomalu vytrácí lehkost a radost.
Tahle únava vzniká postupně. Z drobných ústupků sama sobě, z dlouhodobého přizpůsobování se, z toho, že držíš prostor pro druhé a zapomínáš se ptát, jak se v tom ty cítíš. Často ji doprovází pocit, že kolem tebe není pochopení, není o koho se opřít, ani prostor pro samu sebe bez očekávání a nároků.
Neviditelná únava je přirozenou reakcí těla a duše na dlouhodobý tlak. Je to způsob, jak ti tvůj vnitřní svět dává najevo, že potřebuješ zpomalit, nadechnout se a znovu se propojit sama se sebou.
Možná se v tom poznáš. Večer si konečně sedneš, ale hlava stále jede na maximum, nedaří se jí ztišit. Myšlenky přeskakují z jedné věci na druhou a klid nepřichází. Ráno vstáváš unavená, i když jsi spala. V maličkostech tě něco snadno rozhodí a někdy přijdou slzy bez jasného důvodu.
Neviditelná únava se může ozývat i ztrátou chuti do věcí, které ti dřív dělaly radost. To, co dřív bylo přirozené a lehké, začíná být náročné. V těle se objevuje stažení, tlak na hrudi, sevřený žaludek nebo napětí v šíji. Jako bys byla pořád v pohotovosti, aniž by sis dovolila skutečně polevit.
A přesto si často říkáš, že bys to měla zvládnout. Že přece nic zásadního nechybí. A právě v tom je tahle únava tak těžko uchopitelná. Není viditelná, ani nekřičí nahlas. Je však vytrvale přítomná a stává se tvojí součástí.
Neviditelná únava se velmi často dotýká žen, které jsou zvyklé zvládat, podporovat druhé a být oporou svému okolí. Jsou to ženy, které pečují o rodinu, vztahy, práci i emoce lidí kolem sebe. Mají přirozenou schopnost vnímat potřeby okolí a reagovat na ně. Postupně se ale stane, že pozornost směřuje všude jinde než k nim samotným.
Čím víc toho zvládáš, tím méně je vidět, kolik tě to stojí. Síla a schopnost fungovat se stávají samozřejmostí. Pro okolí i pro tebe samotnou. A právě v těchto chvílích se vnitřní únava prohlubuje, protože tělo i duše nesou dlouhodobě víc, než na co mají prostor.
Úleva často nepřichází s velkým rozhodnutím ani dramatickou změnou. Začíná v drobném zastavení. Ve chvíli, kdy si dovolíš zpomalit. Doslova se fyzicky zastavit. Vytvořit si prostor jen pro sebe a věnovat okamžik svému tělu i tomu, jak se právě teď cítíš. A možná si v tichu položit jednoduchou otázku, co by ti v tomto okamžiku pomohlo cítit se o kousek lépe.
Tělo reaguje na pozornost, na laskavost a na pocit, že ho konečně vidíš a slyšíš. I malé zpomalení může přinést pocit prostoru a návratu k sobě, který se postupně usazuje a vytváří nový vnitřní rytmus.
Neviditelná únava tě upozorňuje na to, že jsi dlouho byla v dávání a zapomněla jsi na doplňování vlastních zdrojů. Klid, který hledáš, se nerodí z výkonu. Přichází ve chvíli, kdy si dovolíš zpomalit a být k sobě upřímná.
Pokud cítíš, že by ti prospělo jemné zastavení a návrat ke klidu, připravila jsem prostor, který tě v tom může podpořit. Je určený pro chvíle, kdy už je toho na tebe moc a potřebuješ se znovu nadechnout, uvolnit tělo a na chvíli se vrátit sama k sobě.

Zpomal, ztiš se a pojď blíž k sobě.
Prožitek, který ti věnuji, je prostor pro setkání se sebou.
Klikni na obrázek a stáhni si ho.
A pokud cítíš, že na svojí cestě potřebuješ osobní oporu, jsem tady. Nabízím bezpečný prostor, kde můžeš být slyšená, pochopená a vedená zpátky k sobě vlastním tempem. Někdy stačí jedno setkání, jindy je to delší proces. Vždy ale vycházíme z toho, kde se právě nacházíš ty.
Jestli tě tenhle text oslovil, můžeš mi napsat ([email protected]). Společně se podíváme na to, co by pro tebe teď bylo nejvíc podpůrné.
S láskou,


Jsem Lucie, průvodkyně návratem k sobě.
Nositelka světla duše, která otevírá dveře k pravdě, klidu a nekonečné hojnosti života.
Věřím, že skutečná harmonie vzniká ve chvíli, kdy se přestáváme řídit tím, co „by se mělo“, a začneme žít podle toho, co doopravdy cítíme.
V Egyptě jsem našla zpět sama sebe. Vedu druhé k tomu, aby se nebáli jít vlastní cestou – skrze hlas, vůni a přítomnost.
Za poslední roky prošlo mýma rukama stovky klientů. Ale mnohem důležitější než čísla je pro mě to, že se klienti po setkání se mnou vracejí domů. K sobě.
Moje motto:
„Tajemství šťastného a bohatého života je ukryto v našem každodenním bytí.“
Odnášíš si inspiraci? Obohatil tě článek? Tak ho se svými přáteli sdílej. Děkuji 💛
Cítíš, že i tobě by stačil jeden impuls, jeden pravdivý pohled zvenčí, který ti pomůže udělat další krok? Neboje u tebe čas na konkrétní změnu? Jsem tady. Se vším, co jsem zažila, prošla, pustila i přijala. Skrze hlas, vůni, otázky i přítomnost. Ne proto, abys byla jako já. Ale proto, aby ses ty mohla stát více sama sebou.
Můžeš začít malým krokem – stáhni si můj dárek pro tebe: Zpátky domů. K sobě. Nebo se nechat vést hlouběji: Dotekem pravdy, rituálem, setkáním v Egyptě, záměrovou vůní přesně pro tebe či několikaměsíční transformační cestou.
Vše najdeš v mém světě na mém webu, ve videích na YouTube, v podcastu na Spotify. Sleduj mě, dej odběr. Děláš to pro sebe.