Když se vzdálíš sama sobě (a není to tvoje chyba)

Žena sedící u moře v tichu a přítomnosti, návrat k sobě

Neumíš to přesně pojmenovat, ale cítíš to. Něco uvnitř tebe se postupně odpojilo. Neztratila ses, jen se krok za krokem vzdaluješ sama sobě. Tomu, co cítíš, co potřebuješ a kým opravdu jsi. Funguješ, staráš se, plníš role, které po tobě život chce, a přesto někde hluboko vnímáš tiché volání jít blíž k sobě. Tento článek je psaný právě pro tenhle moment. Pro chvíli, kdy už nechceš jen fungovat, ale znovu se slyšet a být v kontaktu sama se sebou.

Když se vzdálíš sama sobě, není to náhoda

Tohle vnitřní vzdálení nepřichází ze dne na den. Nevzniká náhle ani dramaticky. Naopak je tiché, nenápadnéčasto ho dlouho přehlížíme. Přichází v okamžicích, kdy jsme příliš zaměřené ven – na potřeby druhých, na povinnosti, na běžné každodenní fungování. A je to proto, že jsme se naučily být silné, zodpovědné a spolehlivé.

A právě tady je důležité říct jednu věc nahlas. To, že se vzdaluješ sama sobě, není selhání a nejsi v tom sama. Je to přirozený důsledek dlouhodobého života v rolích, které tě učily dávat přednost všemu ostatnímu před sebou.

Jak poznáš, že ses sama sobě vzdálila?

Každá žena to prožívá trochu jinak. Neexistuje jeden univerzální scénář. Přesto se určité signály opakují znovu a znovu.

Možná je znáš:

  • funguješ, ale v životě ti chybí radost,
  • cítíš únavu, která nesouvisí jen s tělem,
  • víš, co se od tebe očekává, ale ztrácíš kontakt s tím, co chceš ty,
  • všechno zvládáš, a přesto máš pocit prázdna,
  • toužíš po klidu, ale nevíš, kde ho najít.

Tyhle pocity zdaleka nejsou známkou slabosti, i když se tak možná cítíš. Naopak jsou signálem, že se hluboce v tobě ozývá hlas, který už konečně chce být vyslyšen.

Neztratila ses. Jen ses dlouho přizpůsobovala.

Mnoho žen žije dlouhá léta v režimu přizpůsobení se. Učí se být hodné, schopné a vše zvládající. Naplňují všechny přisouzené role, aniž by je napadlo se ptát, kde ve všech těchto rolích jsou ony samy. Postupně se tak odpojí od vlastních pocitů. Protože na pocity nebyl prostor a dost pravděpodobně také slýchaly, že pocity nejsou důležité.

A když se pak ozve vnitřní nespokojenost, únava nebo tiché volání po změně, často přijde pochybnost:

  • „Neměla bych být spokojená?“
  • „Nemám se vlastně dobře?“

Jenže tohle není rozmar ani nevděk. Je to hlas části tebe, která chce být znovu slyšená.

Návrat k sobě není revoluce

Při představě návratu k sobě si mnohé ženy představí, že musí všechno změnit. To je však velký omyl. Neznamená to, že máš hned opouštět vztahy, práci nebo život, který žiješ. Ani to neznamená, že máš v sobě „něco opravit“.

Návrat k sobě je mnohem jemnější

Je to chvíle, kdy se zastavíš. Kdy se znovu nadechneš do vlastního těladovolíš si slyšet, co cítíš. Na místě není nutnost hned něco řešit. Jde o návrat k vnitřnímu kontaktu. Sama se sebou. Vede tě to do tvého středu a ke tvé pravdě.

Tiché zastavení jako první krok zpátky k sobě

Ve chvíli, kdy si začneš uvědomovat, že ses vzdálila sama sobě, se často objeví potřeba něco udělat. Okamžitě tě to vede k tomu hledat odpověď, řešení, jasný směr, kudy se máš vydat. Jenže právě v tomto okamžiku je důležité zpomalit ještě víc.

První krok návratu k sobě totiž není o akčním kroku. Je to zastavení. A to zastavení slouží k tomu, abys znovu ucítila samu sebe a ne k tomu, abys analyzovala svůj život.

Tiché zastavení je okamžik, kdy na chvíli přestaneš plnit všechny svoje zaběhnuté role a dovolíš si jen být. A právě v tomhle prostoru se znovu ozývá vnitřní hlas, který byl dlouho přehlušený.

Když se znovu začneš slyšet

Možná to to bude nejdřív velmi jemné. Jen drobný pocit ve tvém těle. Jemný nádech, který jde o něco hlouběji. Krátký okamžik klidu, který tě překvapí, protože jsi ho dosud takhle neznala.

Návrat k sobě nezačíná velkými uvědoměními. Začíná drobnými momenty, kdy se znovu potkáváš sama se sebou.

Když se znovu začneš slyšet, začne se měnit i způsob, jakým vnímáš svůj život. Přestaneš na sebe být tak přísná a tolik tlačit. Už se nebudeš tolik přizpůsobovat ostatním. Začneš vnímat, co je pro tebe opravdu důležité a co už ne. A tohle je proces, který nejde uspěchat. Tento proces potřebuje svůj prostor.

Prožitek návratu, ne návod

Právě z tohoto místa vznikl prožitek Zpátky domů. K sobě. Není to návod, jak něco změnit. Jde právě o ten prostor, kde se můžeš na chvíli zastavit a znovu se spojit sama se sebou.

Je určený ženám, které:

  • cítí vnitřní vzdálení, ale nechtějí se do ničeho nutit
  • touží po klidu, ne po dalších úkolech,
  • potřebují jemnou oporu v období, kdy se uvnitř nich něco přeskupuje.

V tomhle prožitku tě čeká prostor návratu k sobě skrze ticho i hlas.

Návrat k sobě není cesta pryč, ale domů

Třeba tě napadlo, že návrat k sobě znamená odejít. Obrátit svůj život vzhůru nohama. Totálně změnit směr. Úplně překopat svůj život. Ale velmi často je to přesně naopak.

Návrat k sobě je návrat domů… Do vlastního těla, vlastního vnímání a do pocitu, že jsi celistvá. A když se vrátíš sama k sobě, začne se přirozeně měnit i všechno kolem tebe. Jakoby samo. Už tam není žádný boj ani tlak, či potřeba něco dokazovat.

Pokud tě tento článek oslovil…

…pak je velmi pravděpodobné, že už jsi na cestě.

Pokud cítíš, že by ti pomohlo jemné zastavení a návrat k sobě v bezpečném prostoru, můžeš vstoupit do prožitku Zpátky domů. K sobě. Je to moje pozvání pro tebe. Protože někdy stačí jediný vědomý okamžik, aby ses znovu potkala sama se sebou, a to navždy změní tvůj život.

Zpomal, ztiš se a pojď blíž k sobě.

Prožitek, který ti věnuji, je prostor pro setkání se sebou.

S láskou,

Jsem Lucieprůvodkyně návratem k sobě.

Nositelka světla duše, která otevírá dveře k pravdě, klidu a nekonečné hojnosti života.

Věřím, že skutečná harmonie vzniká ve chvíli, kdy se přestáváme řídit tím, co „by se mělo“, a začneme žít podle toho, co doopravdy cítíme.

V Egyptě jsem našla zpět sama sebe. Vedu druhé k tomu, aby se nebáli jít vlastní cestou – skrze hlas, vůni a přítomnost.

Za poslední roky prošlo mýma rukama stovky klientů. Ale mnohem důležitější než čísla je pro mě to, že se klienti po setkání se mnou vracejí domů. K sobě.

Moje motto:

„Tajemství šťastného a bohatého života je ukryto v našem každodenním bytí.“

Odnášíš si inspiraci? Obohatil tě článek? Tak ho se svými přáteli sdílej. Děkuji 💛

Cítíš, že i tobě by stačil jeden impuls, jeden pravdivý pohled zvenčí, který ti pomůže udělat další krok? Neboje u tebe čas na konkrétní změnu? Jsem tady. Se vším, co jsem zažila, prošla, pustila i přijala. Skrze hlas, vůni, otázky i přítomnost. Ne proto, abys byla jako já. Ale proto, aby ses ty mohla stát více sama sebou.

Můžeš začít malým krokem – stáhni si můj dárek pro tebe: Zpátky domů. K sobě. Nebo se nechat vést hlouběji: Dotekem pravdy, rituálem, setkáním v Egyptě, záměrovou vůní přesně pro tebe či několikaměsíční transformační cestou.

Vše najdeš v mém světě na mém webu, ve videích na YouTube, v podcastu na Spotify. Sleduj mě, dej odběr. Děláš to pro sebe.

S Lucií překročíš běžné hranice, získáš klid a soulad a díky tomu plyneš v proudu nekonečné hojnosti života.  více o Lucii
Komentáře