Když se řekne návrat k sobě, možná si představíš pár minut ticha, meditaci nebo klidný dech. Jenže návrat k sobě je mnohem víc. Je to odvaha podívat se pravdě do očí, přestat hrát různé životní role a začít naplno žít svůj život.
Mně v tomto zásadně pomohl Egypt. Jeho hluk i ticho, pouštní prázdnota i městský chaos. Právě tam jsem poprvé po letech slyšela svůj vlastní hlas tak jasně, že se nedal přeslechnout. A pochopila jsem, že návrat k sobě není útěk ze života, ale ta největší odvaha do něj opravdu vstoupit.
V tomhle článku s tebou sdílím 3 tipy, jak i ty můžeš v sobě najít odvahu pro návrat k sobě.
Návrat k sobě není nic vzdáleného nebo složitého. Nemusíš čekat na ideální okamžik, až bude doma klid, až budeš mít více času, až se něco venku změní. Začít můžeš právě teď a s tím, co máš. Třeba jedním hlubokým nádechem a výdechem. Třeba tím, že si dovolíš na chvíli zavřít oči a poslechnout, co se v tobě ozývá.
Už dřív jsem psala, že Egypt se pro mě stal symbolem této cesty. Je to země, která mě naučila slyšet samu sebe uprostřed ruchu i ticha. Ale není to jen o Egyptu. Je to o odvaze obrátit pozornost dovnitř a objevit v sobě klid, který velmi často hledáme někde venku.
A právě k tomu tě chci pozvat i skrze prožitek „Zpátky domů. K sobě.“. Je to jemná cesta, která ti ukáže, že návrat k sobě je možný i v každodenním životě – bez tlaku, bez dokonalosti, s lehkostí a pravdivostí.
Dovol si zažít ochutnávku, kterou necítíš jen nosem, ale celým srdcem. Věnuji ti ji. Cítíš to volání? Pak klikni na text: Zpátky domů. K sobě. A já ti tvůj prožitek obratem zasílám.
V Egyptě jsem poprvé doslova a naplno pochopila, že ticho není prázdnota, ale odpověď. Stála jsem mezi pláží a mořem, vítr mi vnášel zrníčka písku do vlasů a ruch města se rozplynul v širokém, živém tichu. V takovém prostoru nešlo dělat nic jiného, než slyšet sebe.
Ten hlas nebyl dramatický ani hlasitý. Byl klidný, jistý a prostý. A řekl mi: „Takhle už ne. Už stačí. Vrať se k sobě.“ Tehdy mi došlo, že návrat k sobě nezačíná velkým rozhodnutím, ale prvním poctivým nasloucháním sobě, svému vnitřnímu hlasu, svojí duši.
Otázka pro tebe: Kdy jsi naposledy opravu slyšela sama sebe? Ne to, co bys měla slyšet, ale to, co doopravdy cítíš.
Mini-rituál pro tebe na každý den:
Sedni si, polož levou ruku na srdce a pravou na podbřišek. Zavři si oči. Dej tři hluboké nádechy nosem a vydechuj pozvolna ústy. Při výdechu si v duchu řekni: „Jsem tady. Slyším se.“ A jen vnímej, co se ozývá. Neposuzuj, jen vnímej.
Extra tip pro větší propojení: vetři si do dlaní kapku kadidla (esenciálního oleje)
Když jsem mnohdy ve svém životě stála před důležitým rozhodnutím, nebyla jsem jako ta klidná bohyně, která ví, kudy jít. Naopak, měla jsem strach. Obavy z toho, co bude, jestli to zvládnu, jestli tím neublížím svým blízkým. Dlouho jsem si myslela, že odvaha znamená nemít strach. Až v Egyptě mi došlo, že odvaha je vzít strach za ruku a jít dál společně s ním.
Strach nám ukazuje, kde jsme na prahu něčeho nového. Kdybych ho neposlechla, nikdy bych nevykročila na cestu zpátky k sobě.
Otázka pro tebe: Co bys udělala, kdyby ses nebála? A co se stane, když to uděláš, i přesto, že cítíš strach?
Tip do života:
Napiš si na papír všechny své aktuální strachy. Potom k nim dopiš větu: „I přesto se rozhoduji…“ a dokonči ji konkrétním krokem, který tě přiblíží k sobě. Uvidíš, jak se energie promění, když strach přestane být překážkou a stane se tvým učitelem.
Návrat k sobě nezůstane jen uvnitř, dříve nebo později se projeví i navenek. V mém případě to bylo rozhodnutí začít žít jinak, odejít ze vztahu, změnit práci, vydat se do Egypta. Nebylo to snadné, ale ten první krok byl zásadní. A pak další a další.
Často čekáme, až budeme „připravené“. Jenže pravda je, že připravené nejsme nikdy. Proto to chce dávku odvahy a udělat první krok. Nečekat na „až“. Protože to až nemusí nikdy přijít. Naše mysl si vždy najde důvod, proč to nejde. Jenže v ten moment má nastoupit vnitřní hlas, intuice, hlas duše a ten následovat.
A dovolme si být vidět. Se vším, co k nám patří. S pochybnostmi i vlastní silou. S nedokonalostmi i krásou. Protože teprve když nás svět uvidí takové, jaké jsme, můžeme najít své místo. A hlavně, my se potřebujeme uvidět takové, jaké jsme a přijmout se.
Otázka pro tebe: Jaký malý krok můžeš udělat už dnes, abys byla více sama sebou?
Tip do života:
Zavolej někomu blízkému a řekni mu pravdu, kterou v sobě dlouho nosíš. Nebo si oblékni šaty, které vystihují tvoji skutečnou energii, i když na ně „není příležitost“. První krok nemusí být velký. Stačí, že je opravdový.
Někdy vypadá jako velký krok, jindy jako malý, téměř neviditelný pohyb uvnitř. Ale právě tyto tiché okamžiky mají sílu proměnit celý náš život.
Možná jsi při čtení objevila tip, který tě volá vyzkoušet hned dnes. A možná sis uvědomila, že odvaha začíná už jen tím, že se zastavíš a dovolíš si naslouchat.
Napiš mi do komentářů, který z těchto tří tipů s tebou nejvíc zarezonoval. Moc ráda si přečtu, co v tobě článek probudil.
Pokud se toužíš ponořit více do magické země, Egypta, doporučuji ti další moje články. Zjisti například, jakých 5 věcí mě Egypt naučil o životě. Můžeš se začíst do mého prvního sdílení Očista těla a duše v posvátné zemi, Egyptě a navázat můžeš Egyptským klíčem a Egyptským flow. Všechny články v sobě nesou sílu, hloubku, poslání i pozvání.
S odvahou a lehkostí,
Jsem Lucie, průvodkyně návratem k sobě.
Nositelka světla duše, která otevírá dveře k pravdě, klidu a nekonečné hojnosti života.Jsem Lucie. Alchymistka těla i duše.
Věřím, že skutečná harmonie vzniká ve chvíli, kdy se přestáváme řídit tím, co „by se mělo“, a začneme žít podle toho, co doopravdy cítíme.
V Egyptě jsem našla zpět sama sebe. Vedu ženy k tomu, aby se nebály jít vlastní cestou – skrze tělo, duši, vůni i ticho.
Za poslední roky prošlo mýma rukama stovky klientů. Ale mnohem důležitější než čísla je pro mě to, že se ženy po setkání se mnou vracejí domů. K sobě.
Moje motto:
„Tajemství šťastného a bohatého života je ukryto v našem každodenním bytí.“
Odnášíš si inspiraci? Obohatil tě článek? Tak ho se svými přáteli sdílej. Děkuji 💛