Když se zdánlivě nic neděje…

Lucie Horenská11.1. 202687x

Jsou období v našem životě, kdy se zdánlivě nic neděje. Nezaznamenáme žádný velký posun navenek, ani neděláme žádná zásadní rozhodnutí a hmatatelný výsledek se na první pohled nedostavuje. Je jen ticho. Pomyslné zastavení v prostoru. A právě tehdy máme často tendenci pochybovat – o sobě, o své cestě, o tom, zda jdeme správně. Jenže návrat k sobě nevypadá vždy jako velká změna někde zvenčí. Někdy je to nenápadné usazení se uvnitř a postupné navození klidu, který nepřichází s odpověďmi, ale s pocitem, že není kam spěchat.

Egypt, země, ve které žiju, vybízí ke zpomalení v každém jednom okamžiku. Je tady úplně odlišný životní styl a se vším se tady stále sžívám. Musím však říct, že se mi v tom krásně žije. Žádný ruch, shon a každodenní spěch, jak jsem to vnímala kolem sebe v Čechách.

Moje hlava má občas tendence mi moje nicnedělání nabourávat myšlenkami typu „měla bys něco dělat“, „měla bys vstávat dřív, abys toho víc stihla“ a podobně, každopádně se pousměju a říkám si, zase ty myšlenky typu „měla bych“, ach jak dobře je znám. Jenže jsem před lety pochopila, že já jsem pánem svých myšlenek a tudíž si vybírám, kterým myšlenkám budu věřit. A tady těm už nevěřím. Nenaslouchám. Jen poděkuju a plynu dál klidně ve svém nicnedělání.

To nicnedělání však mnohdy přináší větší ovoce než neustálá snaha o něco. Ano, naše hlava tohle nechce chápat, protože je naučená, že když něco chci získat, tak musím o to víc „máknout“. Každopádně moje vlastní zkušenost říká zcela něco jiného. Klienti přichází ve chvíli právě toho nicnedělání, tvořím v daleko větším flow, když si dovolím životem plynout bez plánu – rozuměj ne bez záměru, ale bez nalajnovaného „co musím udělat“. A vše se tak nějak snadněji děje. Kdo nezná, zřejmě nepochopí a neuvěří, ale kdo tohle zažil, moc dobře ví. Ovšem, ani já jsem dříve nechápala a nevěřila…

Moje životní cesta mě sem dovedla. Do fáze plynutí životem, užívání si každého okamžiku. Nic víc k tomu dnes nemám, protože to stačí. Jen mi dovol na závěr říct – i ty to tak můžeš mít.

S láskou a plynutím,

Pokud při čtení těchto řádků cítíš ticho, úlevu nebo jemné „aha“, není to náhoda. Možná je to připomínka prostoru, kde se můžeš na chvíli zastavit, nadechnout a být. Připravila jsem místo, které ti dovolí vrátit se blíž k sobě. Pokud ucítíš, že je ten čas, klikni na obrázek níže a stáhni si to.

Zpomal, ztiš se a pojď blíž k sobě.

Prožitek, který ti věnuji, je prostor pro setkání se sebou.

Klikni na obrázek a stáhni si ho.

Moje motto:

„Tajemství šťastného a bohatého života je ukryto v našem každodenním bytí.“

Odnášíš si inspiraci? Obohatil tě článek? Tak ho se svými přáteli sdílej. Děkuji 💛

Jsem Lucie, průvodkyně návratem k sobě.

Nositelka světla duše, která otevírá dveře k pravdě, klidu a nekonečné hojnosti života.

Věřím, že skutečná harmonie vzniká ve chvíli, kdy se přestáváme řídit tím, co „by se mělo“, a začneme žít podle toho, co doopravdy cítíme.

V Egyptě jsem našla zpět sama sebe. Vedu druhé k tomu, aby se nebáli jít vlastní cestou – skrze hlas, vůni a přítomnost.

Za poslední roky prošlo mýma rukama stovky klientů. Ale mnohem důležitější než čísla je pro mě to, že se klienti po setkání se mnou vracejí domů. K sobě.

Cítíš, že i tobě by stačil jeden impuls, jeden pravdivý pohled zvenčí, který ti pomůže udělat další krok? Neboje u tebe čas na konkrétní změnu? Jsem tady. Se vším, co jsem zažila, prošla, pustila i přijala. Skrze hlas, vůni, otázky i přítomnost. Ne proto, abys byla jako já. Ale proto, aby ses ty mohla stát více sama sebou.

Můžeš začít malým krokem – stáhni si můj dárek pro tebe: Zpátky domů. K sobě. Nebo se nechat vést hlouběji: Dotekem pravdy, rituálem, setkáním v Egyptě, záměrovou vůní přesně pro tebe či několikaměsíční transformační cestou.