Poprvé jsem se uviděla jako žena

Mnoho žen žije život, který zvenku vypadá naplněně. Mají rodinu, děti, práci, zázemí. Splnily vše, co se od nich společností očekávalo. A přesto se v určitém bodě života – často kolem čtyřicátého roku – objeví tiché, ale neodbytné prázdno. Ten vnitřní pocit, že něco chybí. Že se v tom všem někde ztratily. Právě v tento moment začíná téma návratu k sobě. A pro mnohé ženy také okamžik, kdy se poprvé opravdu uvidí jako žena.

Ženy, které se naučily fungovat

Setkávám se s tím znovu a znovu. S příběhy žen, které se napasovaly do rolí této společnosti. Velmi často jsou to mámy. Ženy, které svůj život věnovaly dětem, partnerovi a rodině. Byly naučené, že všechno má fungovat, mají zvládat a mají být silné.

Nejdůležitější bylo, aby byli spokojení všichni ostatní. Jenže to, jak se cítí žena uvnitř, nebylo podstatné. A ona sama se to postupně naučila nevnímat. Byla vychovaná k tomu, aby si vážila toho, co má – rodiny, domu, práce, jistot. Nikdo ji však neučil, že je v tom všem také důležité vnímat své vlastní pocity. Že únava, smutek, prázdno nebo touha po něčem jiném, jsou naprosto v pořádku a je třeba jim věnovat pozornost.

Možná právě teď cítíš, že tenhle text mluví k tobě.

Ticho v koupelně a hlas, který nikdo neslyší

Možná to znáš. Myšlenky typu už to nezvládnu, je toho na mě moc. Pláč v koupelně. Ticho, ve kterém se ptáš, kudy dál. A pak rychlé přesvědčení sebe sama, že vlastně nemáš důvod se tak cítit. Vždyť máš rodinu, zdravé děti, práci, která ti přináší peníze. Měla bys být spokojená.

Tohle je hlas společnosti. Nikoliv hlas duše.

A tak se žena často sama sebe vzdá. Přesvědčí se, že její pocity nejsou důležité. Že nemá právo chtít víc nebo žít jinak.

Když se žena ztratí sama sobě

I já jsem dlouhá léta žila odpojená od sebe. Nevěděla jsem to. Jen jsem přestala vnímat své pocity. Přesvědčovala jsem se, že všechno je v pořádku, i když nebylo. Mysl dokáže člověka ovládat proti němu samotnému víc, než si připouštíme. A tak žijeme v naučených vzorcích. V automatickém režimu. Den za dnem.

Mnoho žen dnes navíc zastává i mužské role. Jsou mámy a zároveň plní roli táty. Zajišťují domácnost, finance, organizaci, péči,… Ovšem někde v tom všem se ony samy úplně ztratí. Na čas pro sebe už nezbývá energie, ani prostor. A stále zní ten starý vzorec: Ty nejsi důležitá.

Čtyřicítka jako bod zlomu

Z mé zkušenosti často přichází zlom kolem čtyřicátého roku života. Děti jsou větší a samostatnější. Žena má za sebou „splněný scénář“ – rodinu, práci, zázemí, majetek, každoroční dovolené,…

Najednou je však nic netěší. Cítí prázdno. V práci přichází vyhoření, ve vztazích odcizení. A tak se žena dostává do pozice, že stojí uprostřed svého života a ptá se: Co dál?

Právě tehdy mnoho žen začne hledat. Číst, poslouchat, zajímat se o témata, která dřív neřešily.

Okamžik, který vše mění

Začnou se otevírat nové možnosti, ženy se dostávají mezi nové lidi, začínají vnímat život jinak, než dřív. A tuto chvíli se nabízí okamžik, kdy se žena poprvé uvidí jako žena.

U každé ženy je ten moment jiný. Jedna moje kamarádka se mi svěřila, že se poprvé uviděla jako žena v posilovně. Má dlouholetý vztah, dvě děti. Celý život fungovala pro ostatní. V době, kdy si víc a víc uvědomovala, že ve svém životě není šťastná, si dovolila něco udělat jinak. Šla do posilovny cvičit. A tam přišlo náhlé uvědomění: Vidím se. Jsem žena.

Já sama jsem ten okamžik zažila vloni v Egyptě. Spouštěčem byl muž, ale nebylo to o něm. Bylo to o pocitu uvnitř mě. O tom, že jsem se cítila viděná, slyšená. Doslova, že existuji.

Moje klientka mi sdílela, že se poprvé uviděla jako žena až po rozvodu. S odstupem několika let stála jednoho dne před zrcadlem a uviděla sebe. Ne manželku ani matku. Uviděla sebe.

A takových příběhů je mnoho. Možná se v některém poznáváš i ty.

Isis a Hathor – dvě tváře ženy

Dlouhá léta jsem v sobě žila jen jednu část ženy. Tu pečující, moudrou, zodpovědnou. Jako bohyni Isis. Smyslnou, radostnou, vášnivou Hathor jsem někde cestou ztratila.

Napsala jsem článek Isis a Hathor: dvě tváře ženskosti, které žijí v každé z nás, doporučuju ti si ho přečíst. Najdeš v něm i krátký rituál pro probuzení obou bohyní v sobě.

Až když jsem si dovolila vidět se jako žena, začaly se tyto dvě tváře znovu spojovat. Protože ženskost není buď a nebo. Je to celek.

Jak to chceš mít ty?

Jsi žena a také píšeš svůj vlastní příběh ženskosti. Podívej se na něj s upřímností. Jak to ve svém životě skutečně máš? A hlavně si polož otázku: Jak to chci mít? Protože okamžik, kdy se poprvé uvidíš jako žena, může být začátkem tvé nové životní kapitoly. Kapitoly návratu k sobě. 

Pokud cítíš že se v těchto řádcích poznáváš, možná je právě teď čas se na chvíli zastavit. Vytvořila jsem jemný prožitek Zpátky domů. K sobě. Je to prostor, kde znovu můžeš slyšet sebe.

Audionahrávka tě provede zastavením, dechem a návratem do těla. Pomůže ti zklidnit mysl a znovu se naladit na sebe. Otázky k zamyšlení ti pomohou pojmenovat, kde se právě teď ve svém životě nacházíš, co cítíš a po čem doopravdy toužíš. Ve videu uslyšíš můj autentický příběh o pravdě a o odvaze změnit celý svůj život – a možná díky němu uslyšíš i ten svůj. A čeká tě i trocha hravosti.

S láskou,

Moje motto:

„Tajemství šťastného a bohatého života je ukryto v našem každodenním bytí.“

Odnášíš si inspiraci? Obohatil tě článek? Tak ho se svými přáteli sdílej. Děkuji 💛

Cítíš, že i tobě by stačil jeden impuls, jeden pravdivý pohled zvenčí, který ti pomůže udělat další krok? Neboje u tebe čas na konkrétní změnu? Jsem tady. Se vším, co jsem zažila, prošla, pustila i přijala. Skrze hlas, vůni, otázky i přítomnost. Ne proto, abys byla jako já. Ale proto, aby ses ty mohla stát více sama sebou.

Můžeš začít malým krokem – stáhni si můj dárek pro tebe: Zpátky domů. K sobě. Nebo se nechat vést hlouběji: Dotekem pravdy, rituálem, setkáním v Egyptě, záměrovou vůní přesně pro tebe či několikaměsíční transformační cestou.

Vše najdeš v mém světě na mém webu, ve videích na YouTube, v podcastu na Spotify. Sleduj mě, dej odběr. Děláš to pro sebe.