Vždy jsem měla své sny a přání. Chtěla jsem dělat svět lepším. Chtěla jsem být zpěvačka. Chtěla jsem postavit a vlastnit hotel se zážitky. Jenže se všemi svými sny jsem byla pro smích okolí.

Čas a okolí mě postupně přesvědčily o tom, že sny zůstanou navždy jen pro snění a nemůžou se proměnit v realitu. Já přece nemůžu takových cílů dosáhnout. Nemám na to peníze, to není nic pro mě a další podobné věty…

Buď ráda za zaměstnání, jaké máš, tu jistotu; buď ráda za střechu nad hlavou; buď ráda, že máš bezstarostný život, jaký máš; vždyť máš všechno, co potřebuješ, slýchávala jsem...

Přijala jsem to jako fakt, že mám vše, na co mám nárok. Na víc jsem už nepomýšlela, sny zůstaly pouze v mojí mysli ve chvilkách snění.

Každý den jsem chodila do zaměstnání, které jsem brala jako prostředek k vydělání si peněz. Nebyla jsem v něm úplně spokojená, nicméně brala jsem to jako součást života – chodit do zaměstnání a vydělávat peníze.

Do jisté míry jsem si zvykla. Ovšem stále se v mé hlavě objevovaly myšlenky, abych si našla jiné zaměstnání, mému srdci bližší. Vždy jsem však skončila u toho, že jsem si koupila byt a musím mít jistý příjem na splácení hypotéky. V zaměstnání jsem kariérně postupovala nahoru, během 10 let jsem se vypracovala z dělnické profese na manažerskou. Přesto jsem necítila pocit úspěchu.

Můj poklidný, bezstarostný život v jistotě, který jsem žila a za který jsem měla být ráda, začaly nabourávat zásadní věci. Nejprve v podobě vážné nemoci mého muže, krátký čas na to vážné nemoci mé dcery, výpověď ze zaměstnání pro nadbytečnost a moje jistoty a poklidný a bezstarostný život se vypařily jako pára nad hrncem.

Když se mi narodila první dcera, zůstala jsem s ní doma a věnovala veškerý čas a péči právě jí. Práce ze zaměstnání mi nechyběla, protože jsem věděla, že mě úplně nenaplňovala. A proto jsem se naplno uplatňovala v roli mámy a rodiče.  

Ve třech letech mojí dcery jsem se chystala zpět do svého původního zaměstnání. V tu chvíli přišla první rána v podobě výpovědi od zaměstnavatele, u kterého jsem před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala 10 let.

Když jsem tuto skutečnost přijala jako fakt a řekla si, že teď je ta příležitost nastoupit cestu vlastního podnikání, o které jsem vždy snila, přišla druhá rána v podobě nemoci mojí dcery. Byla jí diagnostikována epilepsie.

Ve chvíli, kdy lékaři diagnostikovali mé dceři epilepsii, jsem měla našlápnuto ke svému podnikání. Někde hluboko v sobě jsem se totiž nehodlala smířit s tím, že sny zůstanou pouze v myšlenkách a během života žádné z nich nezrealizuji. Myslela jsem, že teď konečně přišel čas, aby jeden z mých snů se stal realitou. Nestal. Můj čas a prostor byl plně k dispozici mojí nemocné dceři.

Nehodlala jsem se s tím ale smířit. Ano, v tu chvíli byla pro mě dcera na prvním místě, ale já cítila, že pokud nebudu spokojená a v pohodě já, nebude ani moje dcera a nebudu jí takovou oporou, jakou bych si přála být.

Její nemoc mě měla něco naučit a doslova mi otevřela oči. Začala jsem na život celkově a na svůj život pohlížet zcela jinak.

Čas pokročil a na světě byla i moje druhá dcera. Rakovinu mého muže a epilepsii mé dcery jsme měli dá se říct pod kontrolou a já začala po letech věnovat čas sama sobě. Cítila jsem, že jsem mnoho sil a energie věnovala svým nejbližším, a že teď je čas, kdy tu sílu a energii potřebuji pro sebe.

Přišel konec roku 2016, čas emocí, kdy většina z nás účtuje s uplynulým rokem. Já účtovala vlastně s celým mým životem. Pochopila jsem, že dál nechci žít takový život. Že nechci dál potlačovat své sny a nechci se nechat semlet životními okolnostmi.

Bylo mi hodně mizerně. Nevěděla jsem, co si počít. Nevěděla jsem, co dělat. Neměla jsem sílu ani energii. Cítila jsem se doslova vyšťavená jako citron. Blížila se mi čtyřicítka, cca polovinu života jsem měla za sebou. Co jsem vlastně za svůj dosavadní život dokázala, ptala jsem se sama sebe?

Bylo to několik nekonečných dnů přemýšlení sama o sobě, o svém životě. Neměla jsem směr, neměla jsem chuť, ale hluboko uvnitř sebe jsem věděla, že musím něco udělat. Moje vnitřní silné já volalo z plných plic, že se nemůžu vzdát a nechat ovládnout negativními okolnostmi, že se musím vzchopit, vytáhnout ty zbytky síly, které ještě mám a NĚCO zásadního udělat.

Vzala jsem svůj život do svých rukou, přijala jsem vše ve svém životě. Nesváděla vše na druhé a vše jsem začala hledat sama u sebe.

Rozhodla jsem se. Našla jsem v sobě zbytky síly a po novém roce 2017 jsem začala hledat cestu, na kterou se vydám. Měla jsem jasno v tom, že už budu poslouchat jen a jen sebe, své srdce a věnovat sílu a čas sama sobě. Samozřejmě že jsem nadále tady byla i pro mého muže a moji dceru. Ale začala jsem myslet i sama na sebe.

Přestala jsem poslouchat argumenty ostatních a poslechla své srdce. Měla jsem jasno, že už nechci dál žít ten život, jaký se očekává. Věděla jsem, že chci konečně měnit své sny ve skutečnost.

Většina mých vrstevníků si klepala na čelo, když jsem jim řekla, že chci žít jinak, dělat co mě baví. Bylo mi to jedno. Měla jsem velkou a silnou touhu a motivaci žít jinak a byla jsem rozhodnutá udělat pro to maximum.

Jeden e-mail od jedné ženy byl tou příležitostí, kterou jsem nenechala bez povšimnutí. Dala jsem na svoji intuici a byla přesvědčená, že tohle je to, co mi změní můj život. To, co mi pomůže měnit své sny ve skutečnost a dodá mi životní naplnění.

Tímto jedním e-mailem jsem nastartovala cestu svého osobního rozvoje a cestu on-line podnikání. Začala jsem objevovat samu sebe. I přes počáteční skepsi jsem začala vnášet do svého života meditace. Objevila jsem v sobě svoje silné stránky, skryté či potlačované dary a postupně jsem začala žít dle svého srdce.

Díky mému on-line podnikání jsem začala uspokojovat potřebu vlastní seberealizace. Našla jsem sama sebe, uvědomila jsem si, že vše je jen a jen na mně, že vše mám pouze ve svých rukou, že já si řídím svůj život.

Začala jsem být vděčná za všechno, co v životě mám. Na svůj život jsem začala pohlížet jako na dar, který mi byl dán. Ta moje spermie z milionu dalších vyhrála a tím mi zajistila život tady na zemi. Nejsem tu náhodou, věřím, že každý z nás tu má své místo a poslání.    

Pochopila jsem, že svou přítomností na tomto světě mohu obohacovat životy i druhých lidí. doslova mohu měnit jejich životy k lepšímu. Tím, čím jsem si prošla. Tím, co mi na cestě pomohlo a dodnes pomáhá. Sdílím metody a možnosti, které tady jsou pro každého.

V roce 2018 se událo tolik věcí, že mi z toho jde hlava kolem. Pochopila jsem, že moje cesta v on-line podnikání není ta pravá, ukončila jsem e-shop a nastavila si novou podnikatelskou cestu. 

Pochopila jsem, že se současným partnerem už nemohu dál žít a tak se od nás odstěhoval. 

Na konci roku 2018 jsem opět účtovala sama se sebou a svým současným životem. Cítila jsem se lehčeji, volněji, ale o to víc zodpovědněji. Věděla jsem, že teď budu na vše už úplně sama (vesměs jsem byla i dřív, ale teď doslova). Sama na to, abych se postarala o sebe, svoje dvě děti, domácnost, podnikání,...

Do toho jsem se dobrovolně pustila do zkoumání tajů svých programů a nastavení v mojí hlavě a kostky mi začínají zapadat. Chápu věci, které jsem dřív nechápala. Rozumím tomu, proč se chovám, jak se chovám, proč se lidé chovají ke mně, jak se chovají. Došlo mi, proč věci jsou takové, jaké jsou. Prošla jsem si náročným rokem, kdy jsem doslova cestovala ve svojí minulosti a díky tomu jsem mnohé pochopila. Pak jsem vše přijala a nastavila si novou cestu.

Nyní jsem tvůrce svého života. Doslova a do písmene. Protože vše je v naší hlavě. Ve chvíli, kdy jsem si tohle uvědomila a přijala jako fakt, se začalo vše měnit. 

V roce 2019 jsem se nacházela ve své nové roli. Na vše sama. Jela jsem na plný plyn. Věnovala jsem veškerou svoji energii podnikání. Starší dceru jsem učila doma. Veškerá starost o domácnost, zastání veškerých životních rolí jako máma, učitelka, kuchařka, uklízečka, organizátorka našeho času, a tak dále... 

Jako tvůrce svého života jsem měla velmi málo prostoru ke tvoření. A dle toho to také vypadalo. Byla jsem unavená, síla a energie mi docházela. Jenže jsem věděla, že musím. Musím se postarat o to a o to, udělat to a to...

Musím. To je pouze cesta k přežití, nikoliv plnohodnotného žití a užívání si života. To, co jsem předávala a doporučovala svým klientům, na to jsem sama neměla sílu a přestávala to dělat.

A tak není divu, že v roce 2020 přišla u mě obrovská stopka. Vlastně ve všem. Celosvětové dění v souvislosti s covid-19 to jen podpořilo.

Ukázalo se, že nemohu podporovat a pomáhat druhým, dokud nepomůžu sobě. 

Zastavila jsem se ve svém životě a jen přemýšlela o svém životě a meditovala, rozuměj utíkala ze svojí současné reality. 

Polovina roku 2020 se u mě nesla v duchu velkého zastavení. Odpočívala jsem, relaxovala, četla knihy, chodila se svýma holkama do lesa. Uvědomila jsem si dar života, že dýchám, že se každé ráno probudím, že jsem zdravá, že JSEM. 

Jen ten vyšší smysl života mi stále unikal. Věřila jsem, že jsem ho už našla. Nyní jsem pochybovala. Vlastně o všem. 

Rok 2020 byl obrovská bilance všeho. Vždy kdy dřív jsem si myslela, že jsem si vše srovnala a nastavila, tak tento rok mě vyvedl z omylu. Ani náhodou to nemám srovnané a nastavené.

Za tento rok cítím nesmírnou vděčnost. Přišli mi do života lidé, kteří mi ho zásadně změnili, k lepšímu :) Přišly mi do života příležitosti, které mi dávají smysl. Otevřela jsem mnoho uzamčených skříněk ze svojí minulosti. Udělala jsem několik věcí, které jsem si v minulosti ani nedokázala představit.   

DĚKUJI vám všem

za to, že jste. Že vám mohu podat pomocnou ruku na cestě vašeho života.

DĚKUJI sama sobě

za vše, co se událo a děje. Zejména, že jsem se rozhodla najít zpět samu sebe a vydala na cestu svého podnikání, že si čas a vše v mém životě mohu řídit podle sebe.

DĚKUJI také za to,

že jsem si prosadila svoje, že jdu cestou, která mi dává smysl a zároveň je to ta MOJE cesta, která mě naplňuje a na té cestě umožňuji druhým lidem vidět svět jinak, než doposud.

DĚKUJI vám všem,

mým klientům, kteří mi dáváte skvělou zpětnou vazbu, díky které vím, že to, co dělám, má smysl.

DĚKUJI sama sobě,

že jsem vyslyšela "volání" mojí dcery a rozhodla jsem se ji od pololetí první třídy učit doma. Ač jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu, co to bude obnášet, přesto mě to neodradilo. Kdybych neměla svoji novou životní cestu, nebylo by to tak jednoduché. 

DĚKUJI, že kráčíme společně...

Jsem šťastná a jsem vděčná za vše, co mě potkalo. Kdyby ne, tak bych nebyla tam, kde jsem a taková, jaká jsem. Díky tomu všemu, co mám za sebou, všechny ty negativní okolnosti, všechny ty pády, mi otevřely oči a já díky nim dokázala tohle vše sdílet s vámi.

Přeji si být inspirací pro všechny z vás, kteří potřebujete dodat odvahy a vykročit jinak než doposud. Kteří tam někde v koutku duše máte také své sny, které chcete žít. A kteří uvěříte, že je skutečně možné žít jinak. Mít jiný a lepší život, než žijete právě teď.