Stanovila jsem si svůj cíl:

BÝT V ŽIVOTĚ SKUTEČNĚ SPOKOJENÁ A ŠŤASTNÁ

P.S.: I ty můžeš :)

já a moje holky v roce 2018

Sny versus realita

Vždy jsem měla své sny a přání. Chtěla jsem dělat svět lepším. Chtěla jsem být zpěvačka. Chtěla jsem postavit a vlastnit hotel se zážitky. Jenže se všemi svými sny jsem byla pro smích okolí.

Čas a okolí mě postupně přesvědčily o tom, že sny zůstanou navždy jen pro snění a nemůžou se proměnit v realitu. Já přece nemůžu takových cílů dosáhnout. Nemám na to peníze, to není nic pro mě a další podobné věty…

Buď ráda za zaměstnání, jaké máš, tu jistotu; buď ráda za střechu nad hlavou; buď ráda, že máš bezstarostný život, jaký máš; vždyť máš všechno, co potřebuješ, slýchávala jsem...

Přijala jsem to jako fakt, že mám vše, na co mám nárok. Na víc jsem už nepomýšlela, sny zůstaly pouze v mojí mysli ve chvilkách snění.

Každý den jsem chodila do zaměstnání, které jsem brala jako prostředek k vydělání si peněz. Ve kterém jsem nebyla úplně spokojená, ale brala jsem to jako součást života – chodit do zaměstnání a vydělávat peníze. Do jisté míry jsem si zvykla, ale stále se v mé hlavě objevovaly myšlenky, abych si našla jiné zaměstnání, mému srdci bližší. Vždy jsem však skončila u toho, že jsem si koupila byt a musím mít jistý příjem na splácení hypotéky. V zaměstnání jsem kariérně postupovala nahoru, během 10 let jsem se vypracovala z dělnické profese na manažerskou. Přesto jsem necítila pocit úspěchu.

Můj poklidný, bezstarostný život v jistotě, který jsem žila a za který jsem měla být ráda, začaly nabourávat zásadní věci. Nejprve v podobě vážné nemoci mého muže, krátký čas na to vážné nemoci mé dcery, výpověď ze zaměstnání pro nadbytečnost a moje jistoty a poklidný a bezstarostný život se vypařily jako pára nad hrncem.

Pojďme trochu zpátky

Když se mi narodila dcera, zůstala jsem s ní doma a věnovala veškerý čas a péči právě jí. Práce ze zaměstnání mi nechyběla, protože jsem věděla, že mě úplně nenaplňovala. A proto jsem se naplno uplatňovala v roli mámy a rodiče.  

Ve třech letech mojí dcery jsem se chystala zpět do svého původního zaměstnání. V tu chvíli přišla první rána v podobě výpovědi od zaměstnavatele, u kterého jsem před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala 10 let.

Když jsem tuto skutečnost přijala jako fakt a řekla si, že teď je ta příležitost nastoupit cestu vlastního podnikání, o které jsem vždy snila, přišla druhá rána v podobě nemoci mojí dcery. Byla jí diagnostikována epilepsie. 

Ve chvíli, kdy lékaři diagnostikovali mé dceři epilepsii, jsem měla našlápnuto ke svému podnikání. Někde hluboko v sobě jsem se totiž nehodlala smířit s tím, že sny zůstanou pouze v myšlenkách a během života žádné z nich nezrealizuji. Myslela jsem, že teď konečně přišel čas, aby jeden z mých snů se stal realitou. Nestal. Můj čas a prostor byl plně k dispozici mojí nemocné dceři.

Nehodlala jsem se s tím ale smířit. Ano, v tu chvíli byla pro mě dcera na prvním místě, ale já cítila, že pokud nebudu spokojená a v pohodě já, nebude ani moje dcera a nebudu jí takovou oporou, jakou bych si přála být.

Její nemoc mě měla něco naučit a doslova mi otevřela oči. Začala jsem na život celkově a na svůj život pohlížet zcela jinak.

Čas zúčtování

Čas pokročil a na světě byla i moje druhá dcera. Rakovinu mého muže a epilepsii mé dcery jsme měli dá se říct pod kontrolou a já začala po letech věnovat čas sama sobě. Cítila jsem, že jsem mnoho sil a energie věnovala svým nejbližším, a že teď je čas, kdy tu sílu a energii potřebuji pro sebe.

Přišel konec roku 2016, čas emocí, kdy většina z nás účtuje s uplynulým rokem. Já účtovala vlastně s celým mým životem. Pochopila jsem, že dál nechci žít takový život. Že nechci dál potlačovat své sny a nechci se nechat semlet životními okolnostmi.

Bylo mi hodně mizerně. Nevěděla jsem, co si počít. Nevěděla jsem, co dělat. Neměla jsem sílu ani energii. Cítila jsem se doslova vyšťavená jako citron. Blížila se mi čtyřicítka, cca polovinu života jsem měla za sebou. Co jsem vlastně za svůj dosavadní život dokázala, ptala jsem se sama sebe?

Bylo to několik nekonečných dnů přemýšlení sama o sobě, o svém životě. Neměla jsem směr, neměla jsem chuť, ale hluboko uvnitř sebe jsem věděla, že musím něco udělat. Moje vnitřní silné já volalo z plných plic, že se nemůžu vzdát a nechat ovládnout negativními okolnostmi, že se musím vzchopit, vytáhnout ty zbytky síly, které ještě mám a NĚCO zásadního udělat.

já a moje holky v roce 2017

Jdu do akce

Vzala jsem svůj život do svých rukou, přijala jsem vše ve svém životě. Nesváděla vše na druhé a vše jsem začala hledat sama u sebe.

Rozhodla jsem se. Našla jsem v sobě zbytky síly a po novém roce 2017 jsem začala hledat cestu, na kterou se vydám. Měla jsem jasno v tom, že už budu poslouchat jen a jen sebe, své srdce a věnovat sílu a čas sama sobě. Samozřejmě že jsem nadále tady byla i pro mého muže a moji dceru. Ale začala jsem myslet i sama na sebe.

Přestala jsem poslouchat argumenty ostatních a poslechla své srdce. Měla jsem jasno, že už nechci dál žít ten život, jaký se očekává, ale že chci konečně měnit své sny v realitu.

Většina mých vrstevníků si klepala na čelo, když jsem jim řekla, že chci žít jinak, dělat co mě baví. Ale mně to bylo jedno. Měla jsem velkou a silnou touhu a motivaci žít jinak a byla jsem rozhodnutá udělat pro to maximum.

Jeden e-mail od jedné ženy byl tou příležitostí, kterou jsem nenechala bez povšimnutí. Dala jsem na svoji intuici a byla přesvědčená, že tohle je to, co mi změní můj život. To, co mi pomůže plnit své sny v realitu a dodá mi životní naplnění.

Tímto jedním e-mailem jsem nastartovala cestu svého osobnostního rozvoje a cestu on-line podnikání. Objevila jsem v sobě svoje silné stránky, skryté či potlačované dary a konečně jsem začala žít dle svého srdce a dle svých snů.

Díky mému on-line podnikání jsem začala uspokojovat potřebu vlastní seberealizace. Našla jsem sama sebe, uvědomila jsem si, že vše je jen a jen na mě, že vše mám pouze ve svých rukou, že já si řídím svůj život.

Začala jsem být vděčná za všechno, co v životě mám. Na svůj život jsem začala pohlížet jako na dar, který mi byl dán. Ta moje spermie z milionu dalších vyhrála a tím mi zajistila život tady na zemi. Nejsem tu náhodou, věřím, že každý z nás tu má své místo a poslání.    

Pochopila jsem, že svou přítomností na tomto světě mohu obohacovat životy i druhých lidí. doslova mohu měnit jejich životy k lepšímu.

já a moje holky v roce 2018

Tím to ale nekončí

V roce 2018 se událo tolik věcí, že mi z toho jde hlava kolem. Pochopila jsem, že moje cesta v on-line podnikání není ta pravá, ukončila jsem e-shop a nastavila si novou podnikatelskou cestu

Pochopila jsem, že se současným partnerem už nemohu dál žít a tak se od nás odstěhoval. 

Na konci roku 2018 jsem opět účtovala sama se sebou a svým současným životem. Cítila jsem se lehčeji, volněji, ale o to víc zodpovědněji. Věděla jsem, že teď budu na vše už úplně sama (vesměs jsem byla i dřív, ale teď doslova). Sama na to, abych se postarala o sebe, svoje dvě děti, domácnost, podnikání,...

Do toho jsem se dobrovolně pustila do zkoumání tajů svých programů a nastavení v hlavě a kostky mi začínají zapadat. Chápu věci, které jsem dřív nechápala, rozumím tomu, proč se chovám, jak se chovám, proč se lidé chovají ke mně, jak se chovají, ...

DĚKUJI vám všem

za to, že jste. Že vám mohu podat pomocnou ruku na cestě vašeho života.

DĚKUJI sama sobě

za vše, co se událo a děje. Zejména, že jsem se rozhodla a vydala na cestu svého podnikání, že si čas mohu řídit podle sebe.

DĚKUJI také za to,

že jsem si prosadila svoje, že jdu cestou, která mi dává smysl a zároveň je to ta MOJE cesta, která mě naplňuje a na té cestě pomáhám druhým lidem.

DĚKUJI vám všem,

mým klientům, kteří mi dáváte skvělou zpětnou vazbu, díky které vím, že to, co dělám, má smysl.

DĚKUJI sama sobě,

že jsem vyslyšela "volání" mojí dcery a rozhodla jsem se ji od pololetí první třídy učit doma. Ač jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu, co to bude obnášet, ale neodradilo mě to. Kdybych neměla svoje podnikání, nemohla bych si to dovolit. 

DĚKUJI za to,

že když jsou holky nemocný, nemusím se nikomu zpovídat, že jsme zase doma. Vstáváme, kdy chceme. Učíme se třeba v sedm večer, když se nám chce. Zkrátka si to řídíme samy tak, jak nám to vyhovuje.

DĚKUJI, že kráčíme společně...

Jsem šťastná a jsem vděčná za vše, co mě potkalo. Kdyby ne, tak bych nebyla tam, kde jsem a taková, jaká jsem. Díky tomu všemu, co mám za sebou, všechny ty negativní okolnosti, všechny ty pády, mi otevřely oči a já díky nim dokázala tohle vše sdílet s vámi.

Přeji si být inspirací pro všechny z vás, kteří potřebujete dodat odvahy a vykročit jinak než doposud. 

Co mohu udělat konkrétně pro TEBE

Jsem certifikovaný Access Consciousness Bars Practitioner

Access Bars® je nástroj, který umožňuje jiný způsob fungování na planetě. Pro svoje klienty nabízím sezení s touto metodou.

Více o Access Bars® se dozvíte TADY.

Mohu tě provázet a podpořit na tvojí cestě za lepším životem. Díky rozjímání, které pro tebe tvořím, se naučíš relaxovat, odpočívat a meditovat, což je v dnešní hektické době velmi potřebné. Osvědčenými metodami, které ti předám, objevíš svoje já, svoji jedinečnost, silné a slabé stránky a aktivuješ svůj potenciál.

Můžeme kráčet společně, protože ve dvou se to lépe táhne :)

Můžeš začít tím, že se zastavíš a věnuješ pár minut sám/sama sobě

Připravila jsem pro tebe sérii tří videí. Pojď se na ně mrknout :)