Strach nebo naše ego

Uvědomila jsem si, že čím dál tím víc přemýšlím o tom, zda se mám vyjádřit k současné situaci, která, ať už si to připouštíme nebo ne, se týká nás všech.

Ano, mám na mysli koronavirus.

Řekla jsem si, ano, má to smysl. Napíšu o tom článek. Už pro to, že mým posláním je provázet druhé lidi k jejich příjemnému životu. Tato situace se zkrátka týká nás všech, ať už na ni máme názor jakýkoliv.

Můj názor procházel různými etapami. Jelikož nečtu ani nesleduji zprávy, počáteční stav jsem vnímala jako snahu o vyvolávání strachu v lidech. Bez jasných informací, bez důkazů. Vím, že kam zaměřujeme pozornost, tam to roste. A strach dokáže nadělat neskutečnou paseku…

Na druhou stranu byl u mě na místě respekt. Respekt k tomu, že SE NĚCO DĚJE. Ve svém životě jsem nic neměnila. Jelikož pracuji z domu, učím dceru doma a není naším koníčkem objíždět nákupní centra a účastnit se hromadných akcí, byla jsem v klidu. Tedy rozumějte, stále jsem v klidu.

Nicméně situace se začala měnit. V úterý jsem se dozvěděla o nařízení státu o tom, že od středy se zavírají školy, kroužky – ovšem světe div se, mateřské školy budou v provozu. Víte, dost se mě to dotklo. Mám dvě dcery – jedna školka, jedna škola. Přesto, že učím dceru doma, představila jsem si tu pro mě nesmyslnou situaci. Jedna na základě rozhodnutí státu musí zůstat doma a druhá může do školky.

To jako vážně?

Poté se dozvím, že restaurace jsou otevřené, jen se omezí otevírací doba. Akce nad 30 lidí jsou zakázaná, do 30 je to ok. Nákupní centra, kde je neuvěřitelné množství možností nákazy jsou otevřená.

Když se oprostím od všeho a zůstane mi pouze můj rozum a vnitřní pocit, něco mi říká, že tu něco nehraje.

Nechci a nebudu soudit vládu, hygieniky, lékaře a všechny, co do této situace mají co mluvit. Věřím, že dělají vše, jak nejlíp umí a v zájmu nás všech. Ovšem stále mi v hlavě zní – proč ta polovičatá řešení? Proč ty polovičaté zákazy? Buď tak nebo tak, ne?

Když pozoruji druhé lidi, mám pocit, že jdeme z jednoho extrému do druhého.

Jeden směr lidí je ovládán strachem. Sledují televizi, zároveň on-line zpravodajství, nakupují zásoby jídla. Jsou v naprostém stresu a nepohodě a strachu.

Druhý směr lidí vše zlehčuje. Zavřeli školu, tak super, vyrazíme do bazénu, stavíme se v nákupním centru a užijeme si. Nebo je to skvělá příležitost pro mimoškolní aktivity, ne? Samozřejmě všichni pohromadě.

Jsem v otázce, co tato situace nám má říct? Co nám to má přinést?

Sama sebe bych pasovala do role pozorovatele. Stále mám respekt k situaci, která se děje. Nežiju ve strachu, nenakupuju zásoby jídla na půl roku dopředu. Zároveň situaci nezlehčuji. Jsem s holkama doma. Včera jsme si udělaly výlet do lesa a tam mi došlo, jak je skvělé být v přírodě, oprostit se od všeho, být tady a teď, vychutnávat čas se svýma holkama.

Do toho právě probírá Heal summit, který sleduji a tam se zmiňují zásadní informace pro náš život. Jsem praktikantka metody Access Bars a i touhle cestou mám přístup k mnoha cenným informacím, které lze využít i v těchto nepředvídaných časech. Co je na tom to nejúžasnější, že energie, která se vytváří, pomáhá celému světu k navrácení klidu, pohody a lásky.

Přátelé, nebuďme slepí vůči tomu, co se děje kolem nás. Nenechejme se ovládnout strachem, ovšem zároveň ani naším egem. Na místě je respekt. Respektujme fakt, že něco se děje a postavme se k tomu se zodpovědností.

Zodpovědnost, to je totiž to, co se pomalu, nicméně jistě, vytrácí. Nemáme ty koule na to, abychom převzali zodpovědnost na sebe. Je totiž pohodlnější to hodit na někoho jiného. Nabízí se rčení “já nic, já muzikant”. Ano, takhle v dnešní době žijeme.

Přeji nám všem klidné dny a co nejdřívější zklidnění celé této situace.

S láskou Lucie ♥

P.S.: Více na téma jak přistupovat k životu, co můžeme sami pro sebe a potažmo druhé dělat, jak můžeme měnit naše životy, co je skutečně v našem životě důležité,… se zaměřuji v uzavřené facebookové skupině. Jsi-li žena a chceš se stát součástí – zažádej si o členství.

Lucie je osobní průvodkyně a podpora tvojí jedinečnosti. Osobní růst se stal součástí jejího životního stylu. Je autorkou projektu Řekni o sobě světu, jehož prostřednictvím propojuje ženy podnikatelky v jejich jedinečnosti a společné ženské energii. Natáčí rozhovory s inspirativními lidmi. Je hluboce přesvědčená o tom, že každý z nás máme jedinečný dar a potenciál a máme co předat druhým lidem. Stanovila 4 principy tvojí jedinečnosti. Praktikuje metodu Access Bars. Prostřednictvím jedinečných rozjímání vnáší světlo do vaší duše ♥ více o Lucii
Komentáře