Lucie Horenská - příjemné cestování životem

Proč se nám TO děje?

Říká vám něco osobní transformace?

Mně donedávna vůbec nic. Pojem doslova zcela neznámý. To jako něco takového existuje?

Jo, změn jsem ve svém životě udělala poměrně dost. Pochopila mnohé. Jako třeba

✔️ projevy vděčnosti za vše, co mám,

✔️ úhel pohledu na věci a lidi kolem,

✔️ nastavení pozitivního myšlení,

✔️ chápaní života jako daru,

✔️ a to, že život není jen o narození, chození do školy, do práce a smrti.

 

JENŽE

to jsem netušila, že přijde něco zcela neočekávaného…

Začalo to podzimem loňského roku. Tak nějak nenásilně, pozvolna. Vůbec jsem neměla ponětí, o co jde, co se bude dít a jak SILNÉ to bude (to vím až teď).

Kamarád procházel nějakým svým životním splínem (tak jsem to nazvala) a doporučil mi, ať si přečtu jednu knihu. Návazně mi pověděl, že se mu po přečtení otevřely šílené bolestivé rány z minulosti.

No proč ne, řekla jsem si. Kniha vypadala lákavě a já jsem přece otevřená novým možnostem, cestám, pohledům a tak podobně. A třeba mi to taky něco ukáže.

Knihu jsem si koupila. Abyste věděli, jde o knihu Drama nadaného dítěte (Alice Millerová). Po přečtení knihy jsem si řekla, že kniha je fakt zajímavá. Toť vše. Nic se nedostavilo (teda abych byla přesná, to jsem si ještě tehdy nalhávala).

Za krátký čas na to mi kamarád doporučil další knihu a říká mi: “Tuhle si přečti, to je ještě větší síla, než ta první.” a sám byl téměř na pokraji svých sil (ano, ve fázi své vlastní osobní transformace, o čemž jsem neměla ani tušení). Šlo o knihu Uzdrav svá vnitřní zranění (Lise Bourbeau). Dobrá, koupila jsem ji a přečetla. Přečetla ji znovu. A pak jsme to s kamarádem rozebírali.

“Hele, no, tak v něčem bych se asi trochu viděla”, říkám mu. “Ale že bych jako řekla, že tohle je můj problém, to asi fakt ne,” pokračovala jsem. Můj kamarád byl daleko přede mnou ve své osobní transformaci a já byla dá se říct na začátku.

“Tak jo,” říká mi. “Pojď to probrat.” A následoval několika hodinový telefonát.

 

Rozsypaná na milion kousíčků…

Jakoby se čas zastavil. Krve by se ve mně nedořezal. Tak jsem byla v šoku.

Nejde popsat, co se začalo dít. Najednou se rozkrývaly věci, o kterých jsem neměla ani ponětí. Věci, které zdály se zcela v pohodě a v pořádku, najednou v pořádku vůbec nebyly.

Cítila jsem se tak, jako bych se rozsypala na milion kousíčků. A osobní transformace se rozjela v plném proudu.

 

CHCI VYSTOUPIT

A jak už to tak chodí, když jednou nastoupíte do vlaku, který se rozjede a jede plnou rychlostí, nelze vystoupit. Já byla v tom vlaku. Kolikrát mi bylo tak mizerně z toho všeho, co se dělo, že jsem FAKT CHTĚLA VYSTOUPIT. Jenže to nešlo. Vlak jel dál a neptal se, zda chci nebo nechci. Prostě JEL a JÁ BYLA V NĚM.

Nebylo dne, aby nevyvstal nějaký AHA moment, nějaké uvědomění si, následné přijetí skutečnosti, a pak jediná možnost: udělat krok dál.

 

Access Bars

Kamarádka mě pozvala na takový “ženský dýchánek” a tam byla jedna z nás praktikantka metody Access Bars. A kamarádka mi terapii touto metodou domluvila (ještě se slovy, že já to fakt potřebuju). Netušila jsem o co jde, tuto metodu jsem neznala. Bylo mi fakt mizerně. S vděčností jsem přijala. No a co tě nezabije, znáte to…

Užila jsem si hodinku relaxu (což v mém životě zas tak často nezažívám). No a to bylo všechno (zdánlivě).

Za nějaký čas jsem pocítila obrovskou úlevu, jakoby ze mě všechno spadlo. No jo, osobní transformace prostě jela na plný plyn. Zdánlivě mi dala “vydechnout”. Popravdě jen urychlila běh dalších věcí a skutečností.

Možná jste už někde slyšely přirovnání k cibuli. Že cibule má mnoho slupek a je třeba se dostat až k jádru. No, tak já byla právě v té fázi loupání slupek cibule. A šlo to jedna za druhou. Každou “slupku” provázely slzy, bolest, napětí, smutek, zlost, vztek, beznaděj, zoufalost. A pocit šílené bezmocnosti, protože jak jsem psala, ten rozjetý vlak prostě NEJDE ZASTAVIT.

 

Na konci?

Tak ráda bych napsala, že moje osobní transformace je na konci. Není. Ale cítím, že už se k tomu konci, k tomu svému cíli, ke svému pravému já, blížím. Cítím to tak. Dřív bych nebyla schopná tento článek napsat. Nyní cítím ve svém nitru klid, smíření, přijetí, odpuštění a tak již věřím tomu, že nejsem daleko od svého cíle.

Musím sama sobě a také vám přiznat, že mnoho věcí jsem dříve viděla jinak. A psala a říkala veřejně právě tak, jak jsem v tu danou chvíli to viděla a cítila. Soudila druhé. Nasazovala masku. Prostě žila jako většina lidí.

Ale já se rozhodla, že nechci žít a být jako většina.

Já chtěla být svá, plnit si své sny, dělat, co mě baví kdy chci a jak chci a tak dál…

No a Vesmír mě vyslyšel. Pochopitelně jsem si nemohla uvědomit svoji pravou podstatu, své pravé já, aniž bych prošla vlastní osobní transformací. To, že můžu, byly pouze moje domněnky. Mohla bych psát další článek na téma vědomí a podvědomí :) Ale to zas někdy jindy.

Některé dny během transformace mi bylo fakt mizerně. Měla jsem chuť zalézt do postele a jen spát, abych nemusela nic dělat, na nic myslet. Měla jsem chuť zahrabat se metr pod zem a vůbec nevyjít ven mezi lidi. Což ale pochopitelně nešlo, vzhledem k tomu, že mám dvě děti a musím se o ně postarat a prostě normálně fungovat.

Tak mě jednoho dne napadlo mrknout na net, zda by někdo něco neporadil. Našla jsem jeden článek. Kousek vám sem nasdílím.

 

kousek článku od Aleše Vavřince

Transformace je proces, který do jisté míry neumíme a nemůžeme ovlivnit, prostě a jednoduše nás převyšuje. Rád se s Vámi podělím o 5 tipů, které pomohly mně i mým klientům:

Klid – snažte se zachovat si klid i při větší krizi nebo turbulenci, protože to je přirozená součást každé proměny. Staré struktury se bortí a tvoří místo pro to nové. Staré (často už nefunkční) jistoty se rozpadají a v naší moci je tvořit si jistoty nové.

Čas – dopřejte si čas. Každá transformace vyžaduje určitou dobu, aby mohla proběhnout. U rekonstrukce domu to velice dobře akceptujeme, bohužel u naší vnitřní proměny se všelijak snažíme průběh uspěchat a zkrátit, mnohdy poté narážíme na fakt, že jisté věci uspěchat nejdou. Frustrace z pocitu bezmoci situaci ovlivnit bývá poté náš častý společník. Dopřejte si čas, věřte, že transformace je jediný způsob, jak se život může zásadně a trvale proměnit k lepšímu.

Nadhled – pokuste se na turbulence dívat s odstupem. Vím, není to vždy snadné, ale zkuste se podívat na novou situaci optikou – co dobrého může být na konci, co dobrého mi může tohle přinést? Vezměte si papír a tužku a dejte se do psaní. Určitě svá pozitiva naleznete.

Opora – nebojte se říci si o pomoc či oporu. Hledejte lidi, kteří Vám mohou být pevným bodem na rozbouřeném moři. Ať už je to rodina, přátelé nebo i zatím neznámí lidé na kurzech osobního rozvoje nebo sociálních sítích. Sdílení může být velmi léčivé. Věřím, že se Vám podaří nalézt člověka, který podobným procesem prošel sám a dovede Vám býti oporou.

Meditace – meditace může být perfektní způsob, jak si v dobách plných nestálosti a akce, najít alespoň chvíli denně na pouhé spočinutí, klid a relaxaci. O léčivých přínosech meditace dnes již nikdo nepochybuje. Nejnovější výzkumy jen potvrzují to, co tisíce let vědí mniši a jogíni. Pohodlně si sedněte na zem či židli, zavřete oči, soustřeďte se na nádech a výdech a nechte svou mysl utichnout. I 10 minut denně bude mít blahodárný vliv.

 

Musela jsem se ale smát. Nevím, zda tento člověk tou onou osobní transformací prošel, jak píše, ale tyhle rady jsou nepoužitelný. Minimálně ve chvílích, kdy to na vás padne, přijde nějaké uvědomění. Minimálně pro mě. Berte to pouze jako můj pohled na věc (někomu to třeba fakt zabere).

Stokrát jsem si mohla říkat “buď v klidu”, “časem to bude fajn”, “vždyť o nic nejde, ne, to přejde” a podobně.

V klidu jsem ROZHODNĚ NEBYLA a chlácholení ve stylu “ono to přejde” můj mozek totálně bojkotoval. Sama se věnuji meditacím a rozjímání, ale musím přiznat, že jsem nebyla při meditaci schopná se zcela uvolnit, nevnímat myšlenky. Tak silné to bylo. Mozek mě prostě nechtěl pustit, pořád dokola si přehrával ty svoje naučené programy.

Oporu jsem ale měla. V kamarádovi. A je pravda, že díky ní, jsem tak nějak přežívala…

Udělala jsem si svůj vlastní závěr: přijmout to.

Přijmout svoji osobní transformaci.

Přijmout to, že je to fakt SÍLA, že to fakt BOLÍ, ale že mě na konci čeká KONEČNĚ TO, PO ČEM TOUŽÍM.

A že to není zadarmo, to mě mohlo napadnout…

 

Takže CO S TÍM?

Mám jednoduchou odpověď. Pokud i vy třeba procházíte něčím podobným a nevíte, co to je. Nebo jste si vědomi, že jste padli do osobní transformace, mám jednu radu. Nechejte rozjetý vlak dojet do cílové stanice a teprve potom vystupte. Pak teprve budete tím svým pravým já, autentičtí, bez potřeby nasazovat jakoukoliv masku, bez soudů a očekávání. Poznáte krásu života a “pouhého” bytí.

Moje cílová stanice je v dohledu. Těším se, až zase stoupnu nohama na zem a budu tam stát v celé svojí kráse, sama sebou.

 

A ještě krátká poznámka na závěr:

Co jsem vypozorovala, tak začátek osobní transformace přichází většinou ve chvílích velkých nezdarů v našem životě, zkrátka zásahu vnějších okolností. To znamená, že to NEPLÁNUJEME. Buď jde o vážnou nemoc, zásadní negativní událost – například smrt blízké osoby, výpověď ze zaměstnání, krach v podnikání, atd.

✔️ Tyto negativní vnější okolnosti nás neprovází náhodou…vždy nám mají něco říct. Buď nasloucháme a nebo ne.

✔️ Život je dar a každý ho má ve svých rukou, ať tomu věří nebo ne.

✔️ Někdo ke svému uvědomění nepřijde za celý svůj život, a to je prostě tak.

 

S láskou a úctou,

Lucie ♥

P.S. pro mé pravidelné čtenáře: Již určitě chápete, proč jsem se v poslední době poněkud odmlčela…

Je člověk, který miluje život a řídí se mottem "příjemně cestovat životem". Zajímá se o metody, které obohacují náš život tady na Zemi. Je autorkou projektu Příjemný život, díky němuž provází druhé a pomáhá jim na cestě v jejich životě. Je expertka na uvědomění si a probuzení vašeho vnitřního JÁ, sebepoznání, nastavení cesty vašeho příjemného života a hojnosti ve vašem životě. Je Access Consciousness Bars Practitioner. Prostřednictvím jedinečných rozjímání vnáší světlo do vaší duše ♥ více o Lucii

soubor 3 videí pro zastavení se, zamyšlení se nad životem a navození klidu

Komentáře