Lucie Horenská - příjemné cestování životem

Překážky nebo výzvy?

Dát své dítě do soukromé školky? Alternativní styl výchovy? Montessori? Učit své dítě doma? COŽE??? PROČ???

 

Tak jak procházím svým životem a poslední dobou měním mnoho pohledů, návyků, postojů, názorů, tak jsem došla do fáze, kdy si sama sobě klepu na čelo, jak jsem dřív uvažovala a jak radikálně si stála za svými názory a téměř vůbec si nepřipouštěla, že bych mohla své názory změnit či změnit úhel pohledu či vůbec si připustit myšlenku, že by věci mohly být v životě jinak než tak, jak to mám navyklé a beru jako jediné možné a správné.

 

Ufff…to je ale dlouhé souvětí a dlouhá úvaha, co říkáte?

 

Asi tak dlouhé, jako čas, který jsem zřejmě potřebovala, abych si ujasnila pár VELMI důležitých věcí v životě.

 

Škola

Moje téměř sedmiletá dcera nastoupila v září 2018 do školy, do první třídy. Moc se těšila, ve školce už nechtěla být a stále básnila o tom, jak půjde do školy, co všechno se tam naučí, …

Po cca dvou měsících jsem začala poslouchat věty typu, jak by se ráda vrátila do školky. Po dalším měsíci jsem slyšela věty typu jak je škola blbá a jak tam nechce chodit. Když se v družině vyměnila paní družinářka, začala jsem poslouchat věty typu, že nebude chodit do té hnusné družiny. Asi něco špatně, že? V myšlenkách jsem si říkala, to přejde, to je jen čas, než si vše sedne, než si zvykne.

Na kontrole v nemocnici se jí zhoršilo EEG. Tři roky bylo dobré a nyní známky zhoršení. Náhoda?

V prosinci jsem poprvé naklusala do školy na kobereček a vyslechla paní učitelku, jak Emma s ní nespolupracuje. V lednu jsem naklusala opět na kobereček a vyslechla si, že Emma nespolupracuje ani s celým kolektivem, a že se to stále horší. Doma se střídaly věty typu “nechci jít do školy” se slzičkama, kdy mě prosila, aby nemusela jít do školy.

Od září do ledna zhubla 4 kila!

 

Sakra,

takhle by to asi fungovat nemělo, říkala jsem si. To si asi nesedne, to si asi nezvykne. To se asi nezlepší. Začala jsem hledat řešení a možnosti, jak jí pomoct, ale přitom jsem ji nechala dál chodit do školy a každé ráno vymýšlela důvody, proč jít do školy a odvrácení pozornosti jiným směrem.

Stála jsem před velkou překážkou a “jak z toho ven”, chtělo se mi říct. Nicméně já už překážky neberu jako překážky, ale jako výzvy. Takže jsem se postavila výzvě čelem a udělala zásadní rozhodnutí.

 

Rozhodnutí

V pondělí ráno po jarních prázdninách jsme spolu šly do školy bez aktovky a rovnou za panem ředitelem mu oznámit, že Emma už do školy chodit nebude. Neměla jsem vůbec tušení, co obnáší takový individuální vzdělávací plán, vůbec jsem si nedokázala představit, jak to budu dělat, učit ji doma (pořád mi v hlavě naskakoval ten starý automatický program, že přece musí mít řád, že učit ji musí paní učitelka a ne já, …).

Ale já se rozhodla a stojím si za tím, že jsem udělala v jejím zájmu, a tím pádem v zájmu nás všech, to nejlepší, co jsem udělat mohla.

Hned od toho dne, kdy jsme tohle absolvovaly, jsem byla rozhodnutá, že už do školy prostě nepůjde. I když jsem byla postavená před situaci, že musím sepsat žádost a k ní doložit určité náležitosti, že to může trvat i měsíce, než se to vyřídí a Emma nemůže zůstat doma.

Světe div se, do týdne jsem měla žádost se všemi potřebnými přílohami schválenou ředitelem školy a moje dcera má oficiálně potvrzené individuální vzdělávání.

A máme doma zase tu usměvavou holčičku, jakou bývala dřív a málem jsme ji díky škole ztratili.

Co z toho vyplývá?

Kromě toho, že mám o další úkol navíc, času pro sebe zase míň, tak to znamená jediné. Neberte nepříjemné věci v životě jako překážky, které nelze zdolat či překonat. Přeměňte překážky ve výzvy a postavte se jim čelem, ať jsou jakékoliv.

„Pokud věříte, že to půjde, i když věříte, že to nepůjde, tak v obou případech máte pravdu.“

— Henry Ford

 

Rozhodnutí,

to je to zásadní, co je třeba udělat. Pokud se pro něco na milion procent rozhodnete, Vesmír udělá vše pro to, aby se celá situace zdárně vyřešila a vy tu výzvu zdolali.

Já si to potvrdila již několikrát. Takže můžu s klidným svědomím říct, že to funguje.

Nicméně nebylo by to tak jednoduché, pokud bych nenastoupila před dvěma lety cestu své seberealizace a nezačala se věnovat on-line podnikání. Kdybych dnes chodila do zaměstnání, nemohla bych učit svoji dceru doma. Jenže já si nastavila svoje podnikání, jsem sama sobě šéfem, pracovní dobu si přizpůsobím a tím pádem jsem měla tu možnost udělat pro dceru v danou chvíli to nejlepší.

Jak ty kostičky krásně do sebe zapadají. A vše to způsobila cesta mojí vlastní seberealizace, kdy jsem si uvědomila, co je pro mě nejdůležitější, jaké mám hodnoty a priority v životě a dle toho jsem si zařídila svůj život.

Jak by se vám líbilo nastavit si život dle vlastních pravidel, žít život svých snů a zkrátka být šťastní a spokojení.

Ptáte se jak na to?

PŘEČTĚTE SI MŮJ PŘÍBĚH

 

S úsměvem na tváři vás zdraví,

Lucie ♥

Je člověk, který miluje život a řídí se mottem "příjemně cestovat životem". Zajímá se o metody, které obohacují náš život tady na Zemi. Je autorkou projektu Příjemný život, díky němuž provází druhé a pomáhá jim na cestě v jejich životě. Je expertka na uvědomění si a probuzení vašeho vnitřního JÁ, sebepoznání, nastavení cesty vašeho příjemného života a hojnosti ve vašem životě. Je Access Consciousness Bars Practitioner. Prostřednictvím jedinečných rozjímání vnáší světlo do vaší duše ♥ více o Lucii

soubor 3 videí pro zastavení se, zamyšlení se nad životem a navození klidu

Komentáře